lover or psychopath?

Part 1

Bude to už rok, co jsem se s Asthonem neviděla. Rozhodně nepopírám, že mi chybí, protože to tak je. Někdy propláču i celé noci, protože mi chybí. Chybí mi jeho doteky, úsměvy, jeho útěchy, kdykoliv mi nějaký kluk ublížil.
Ale on je teď pryč a mi nezbývá nic jiného, než se o sebe postarat sama a...
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonící telefon a já jsem si uvědomila, kolik je hodin. Když jse na displeji uviděla jméno mé kamarádky, hned jsem věděla, že na mě už čeká před odmem. Rychle jsem popadla tašku a vyběhla jsem z domu. Já i Mary jsme byly kamarádky už tři roky, za tu dobu jsme se ani jednou nepohádaly.
Ale tato cesta do školy byla velice tichá a dlouhá. Ani jedna z nás nepromluvila. Nevím, proč ona, ale já jsem nedokázala najít jediné téma, které by nás obě nebolelo.
Když už jsem se nadechovala, abych se jí alespoň zeptala, jestli nezná nějké dobré písničky, o kterých ještě nevím, můj telefon se rozezněl melodií Maroon 5, a mě vyschlo v ústech. Písnička 'animals' vyhrávala stále dál, a Mary se na mě jen nechápavě dívala. Já jsem však telefon nedokázala zvednout. Nechtěla jsem zase spadnout do té propasti, nechtěla jsem být jako předtím. Písnička se blížila ke konci, ale já jsem se na poslední chvíli rozhodla, že telefon vezmu. Roztřesenými prsty jsem stiskla tlačítko pro příjem a přiložila jsem si telefon k uchu.
"Lauro?" ozvalo se z druhé strany potichu, a já jsem vydechla vzduch (možná až příliš prudce, protože mi v plicích nezbyl ani kousíček), rychle jsem se znovu nadechla a ozvala jsem se také.
"Jsi to ty...?" zašeptala jsem a čekala jsem na odpověď. Dlouhou dobu bylo ticho a já jsem si myslela, že si ze mně jen někdo střílí, že přesně napodobil jeho hlas, že mě chce srazit k zemi. Ale pár sekund předtím, než jsem položila telefon, se ozval znovu.
"Bože, ani nevíš, jak rád tě slyším. Je toho tolik, co ti chci říct. Ale rozhodně ne přes telefon. Mám návrh, sejdeme se? Nemůžu ale čekat na tvojí odpověď, takže pokud ano, tak přijď hned jak ti skončí škola do našeho starého bytu. Budu tě tam čekat. Přijď sama, krásko. Ahoj."
Po tomhle hovor ukončil a já jsem ještě asi minutu stála a zírala jsem na displej, nemohla jsem uvěřit, že jsem s ním po tolika měsících mluvila, že se s ním uvidím.
Raodstí jsem začala brečet, což Mary trošičku vyděsilo, takže mě hned objala, ale já jsem jí její objetí oplatila se smíchem.
"Co se děje Lauro proboha?" zeptala se trošičku zmateně. Jen jsem se zasmála a ukázala jsem jí výpis hovoů. Když uviděla první jméno, zalapala po dechu.
"Vážně?"
"Vážně. Uvidím se odpoledne s Asthonem!" vypískla jsem nadšeně.