Mí rodiče mi odmala říkali, že mám v sobě obchodního ducha. Už od svých mladých let jsem prý na náměstí prodával, před kancelářem mojí matky reklamní prospekty lidem co šli na ulici okolo a okem koukni na mou ručně vyráběnou papírovou krabici od bot s nápisem peníze, která ležela vedle mě na lavičce. Poté po nějaké časové době se vlastně až tak zase nic moc nestalo. Na Základní škole mi šly počty z Matematiky a koukal doma na gauči když v televizi zrovna dávali Kriminálku MIAMI. V zápětí jsem během několika nejkrásnějších vánoc v mém životě dostal od Ježíška Všechno možné špionážní zařízení, které v té době ještě nikdo u nás ve škole z mých vrstevníků Nevlastnil, tedy neměl. Zkoušel jsem vždy jak to funguje podle účelu, ke kterému to bylo určeno. Postupem času mě ale napadly i užitečnější věci jak tyto "hračky" používat.
