Každý den byl stejný jako ten předchozí. Probuzení z noční můry o tom jak vypukne smrtící virus. Poté následovala rychlá snídaně a rovnou do školy. Každou přestávku trávila někde schována aby ji nezmlátili ale moc se jí to nedařilo. Učitelé ji psychicky šikanovali ať se snažila sebe víc nic nepomohlo. Po škole chodila k Oliverovi domu kde se společně učili,bavili se a hráli hry na playstaisnu. Když padal soumrak vracela se domů kde na ni čekala matka s páskem v ruce. Den co den ji mlátila za něco za co nemohla. Zabírala ji do sklepa aby ji naučila jak se má chovat. Noc co noc brečela a ptala se proč tohle musí zažívat. Jednoho dne když přišla domu našla na stole dopis od matky ,, jela jsem pryč postarej se o sebe sama" Metry byla ráda že může být sama. Po pár hodinách sledování seriálů zaslechla hluk na půdě. Nevěděla co má dělat a nakonec se šla podívat. Pomalu vycházela schody a strach se stále stupňoval. Když otevřela dveře uviděla něco na co nikdy nezapomene. Před ní se otevřela velká černá chodba. Všude byli pavučiny, opadané zdi. Jen samá krev a vnitřnosti. Cítila zápach hnijíciho masa a myslela že to nevydrží. Popadla ji panika a utekla z půdy rovnou na ulici. Nevěděla co má dělat tak zavolala Oliverovi. Telefon zvonil a pořád nic najednou se ozvalo ,, Ahoj Marry co se děje nevíš jak je pozdě?!" ,, Vždyť je teprve půl osmé. Můžeš okamžitě přijít ?" Strachy nemohla ani mluvit. ,, Co se stalo Marry ? Vyklop to !" ,, Nekřič na mě a přijď prosím" ,, Teď vázně nemůžu mám práci" ,, A nemohla bych zůstat dneska přes noc u tebe ?" ,, No tak dobře... " Zavěsila a rozběhla se k Oliverovi domu který byl pár bloků od jejího.
Snad se líbí
