*Pomalu jsem šel k "mému" otci,v poutech,které byly samozřejmě vykovány pro stavy nejvyšší.Nic mě nehonilo,šel jsem pomalu,i když ty pouta na krku pěkně kousaly a svědil mě krk.Bez tak tam budu mít vyrážku.Letmým okem jsem viděl někoho stát za sloupem.Běžela od sloupu ke sloupu a sledovala mne.Nakonec vyběhla k Ódinovi a Frigge (nwm..jak se to skloňuje) a napjatě mě sledovala.
"Loki" Šeptla Frigga a já se na ní podíval.Nechtěl jsem aby věděla že jsem zlomený a zklamaný,své city jsem schovával pod maskou chladného a nezlomného muže.
Ódin začal něco žvanit a já mu na to lehce odpověděl.
"Loki nedělej si to ještě horší".Šeptla Frigga a podívala se na mě.Já se musel dívat na tu holku.Měla skoro stejné oblečení jak já,černé vlasy jako já a černou rtěnku na rtech.Pošeptala něco Frigge a ona jen přikývla.Vstala a poklonila se Ódinovi,poté prošla kolem mě a já se musel za ní otočit.Do nosu mi vnikla letmá vůně gerber a růží,které rostly u nás v Ásgardských zahradách.
"Kdo je to?" Řekl jsem pevným hlasem,abych si zachoval hrdost.
"Wordia,princezna Múspellheimská...stačí ti to Loki?"
"A co tu chce?" Optal jsem se udiveným výrazem a Frigga zakroutila hlavou.Ódin nakázal mě zavřít do vězení a já ani moc neodporoval.Přišel jsem do cely,která byla vybavená nábytkem.Sundali mi pouta a já si mnul zápěstí.Přišla za mnou má matka.
"Co tu chce?" Šeptl jsem a koukal na jedno místo.
"Její rodiče zahynuli,přišla k nám několik měsíců poté co jsi spadl do útrob vesmíru". Šeptla a pak začala mluvit o tom že prostě není má matka...
"Jsi k sobě tak citlivý a u každého city odrážíš Loki". Šeptla a já ji chtěl chytit do rukou,ale zmizela...hologram,to jsem si mohl myslet.Sedl jsem si na kanapé a začal si házet s nějakou blbůstkou až do večera.Nevěděl jsem že mě to na tak dlouhou dobu zabavilo...Uslyšel jsem tiché kroky a přestal jsem si házet.Podíval jsem se k bariéře a viděl přicházet tu dívku jakže se to jmenovala?Wordia?Přišla k bariéře a přes bariéru prošla jako nic a podívala se za sebe jestli nikdo nesleduje.Usmála se a podívala se na mě.Já tikal očima na bariéru a naní a pak jsem vstal.Natáhla ruku,kde byly takové kuličky.Dala mi je do ruky a usmála se.Ten její úsměv mě přiváděl do kolen.
"Co to je?" Zeptal jsem se jí a ona ukázala na kuličky a explozi a útěk.Nemluvila...byla němá...Udivilo mě to že tak krásná dívka jako ona nemluví.
"Ty jsi němá?" Šeptl jsem a ona smutně přikývla.Prošla bariérou a pak ukázala na zídku a na kuličky.No jistě explozivní kuličky,že mě to nenapadlo.Hodil jsem kuličky na ze´d a ozvala se rána jako z děla a ona tam čekala a ukazovala něco vy smyslu "rychle,rychle pojď za mnou".Usmála se když jsem jí nasledoval a vlezli jsme do takové díry a byli venku z paláce.Že jsem o té díře nevěděl.V jejích rukou se objevilo modré světlo a začala svítit.Já se dotkl jejího ramena a ona se na mě podívala.Lusknul jsem a objevili jsme se někde na Midgardu...už zase.Ona ucouvla a podívala se kde to jsme.Byla jak vystrašené štěně a já se nad tím musel pousmát.
"Jsme na Midgardu" Řekl jsem se smíchem a ona mávla rukou a svraštila obočí.Byli jsme v nějaké staré budově,byla zde postel,nebo kanapé nevím a pak taková knihovna byly jsme v podzemní knihovně.
"Jak dlouho už nemluvíš?" Zeptal jsem se jí a ona se na mě otočila.Ukazovala mi Vysokého muže a vousy a zakryla si oko.Ódin.
"Ódin?Ten tě umlk?" Přikývla.
"Proč?" Ukázala na mě a pak na ústa.
"Že víš o mě pravdu?" Přikývla a usmála se.
"Jak ti umřeli rodiče?" Šeptl jsem.Musel jsem o ní vědět vše.Nevím,kde se to ve mě bralo,ale chtěl jsem o ní vědět všechno.
