*Usedá do křesla, z ebenového dřeva, na sobě černou mikinu s kapucí a hledí mimo. Levou ruku si opře o koleno levé nohy, kterou si dala na pravou nohu a pravou ruku se opírá o opěradlo a hledí mimo, poslouchá tóny temného pianisty a ušklíbne se.*

,,Zdravím tě cizinče, udivuje mě, že jsi zavítal zde, do mé mysli, plné nápadů a chceš se věnovat mé tvorbě, usaď se.. jen se posaď... zde do volného křesla naproti mě. Nemusíš se mého pianisty bát, neublíží ti, jen ho poslouchej  a přečti si nějakou mou povídku. Jsem zvědavá co na ní řekneš."
*Pohlédne dramaticky na pianistu, který přestává hrát, jelikož ho zaujala další osoba zde v temné místnosti plné svíček.*

,,Ocením jakoukoliv podporu z tvé strany člověče, za vote, komentář..co budeš chtít."

*Pohlédla ke zdi a ušklíbne se. U zdi stali všichni, ke kterým měla velký crush.*