Střípky //DRARRY CZ// ✅

První střípky

Harry seděl na zemi ve svém obýváku. Sám netušil, proč tohle dělá, když měl k dispozici pohovku, ale kdykoli se stalo něco, co ho překvapilo, nebo rozrušilo, sedal si na zem. Byl to jeho zvyk od doby, co se nastěhoval, před třemi lety. Možná ještě déle.

V ruce držel dopis, který mu před chvílí přinesla, jemu, neznámá sova. Četl ho už třikrát a stále nevěřil vlastním očím. A to doslova.

Vážený pane Pottere,

S radostí Vám oznamujeme, že Vaše jméno se objevilo v našem seznamu těch, kteří mají to štěstí a po světě chodí jejich jediná, nenahraditelná a věčná, spřízněná duše.

Věřte, že lidí s takovým štěstím není moc, a proto se příliš nerozhodujte a dostavte se dne 1.11.2001 ve 20hodin do soukromého boxu, v restauraci Éternité, na Příčné ulici.

Tam se setkáte s vašim osudem. Nebudeme Vám přát štěstí. To už si vás našlo samo.

S pozdravem

Emily Baker, Ministerstvo kouzel

Takže...

Za 1. Jaký seznam?

Za 2. Na jakém základě ho sestavili?

Za 3. Jak hledali ty údajné spřízněné duše?

Za 4. Proč o tom nikdy neslyšel?

Tohle celý musela být nějaká blbost. Hloupý vtip, kterým si chtěl někdo vystřelit ze slavného Harryho Pottera. Jenže, ať ten dopis poslal kdokoli, měl smůlu. Rozhodně se nikdy neúčastní něčeho takového.

Prý spřízněná duše. Každý přece ví, že něco takového neexistuje. A i kdyby ano. On rozhodně není ten, co by měl štěstí ji nalézt.

Takže ne. Rozhodně nikam nepůjde.

Oo

„Harry? To není možné. Musíš tam jít," usmívala se na něj šťastně Hermiona. „Víš vůbec, jaké to je štěstí?" pokračovala.

Možná jim o tom vůbec neměl říkat a dopis jim ukazovat, ale myslel, že se společně zasmějí tomu neznámému, co se pokusil udělat si z něj legraci. Proto se stavil u manželů Weasleyových ještě před prací.

„Snad tomu nevěříš?" zasmál se krátce Harry. „Rone? Řekni něco." Hledal podporu u svého ryšavého přítele, který hypnotizoval dopis v Hermioniných rukou.

„Jistěže tomu věřím. Copak jsi o tom nikdy neslyšel?" Valila na něj oči.

„Ne?" ušklíbl se Harry. „Jak bych mohl? Je to celé výmysl."

Hermiona si hlasitě povzdychla. „Rone, mohl bys mu to vysvětlit?" požádala svého manžela.

„Nooo, jasně. Hele Harry, ty jsi vyrůstal u mudlů, takže o tom nevíš, ale spřízněné duše existují a vyskytují se opravdu málo. Tomu se nemůžeš vyhnout, nebo tomu utéct a popravdě, byl bys hloupej, kdyby ses o to snažil. Tohle je osudový, chápeš?"

„Moc ne." Kroutil hlavou jmenovaný.

„Jde o magický jádra, ale nejen o ně. Je to důležitý Harry a bezvýchodný. Tohle je něco, co se nestane každýmu. Osudu neutečeš. Musíš tam jít a přijmout to."

Harry házel očima z jednoho na druhého, na tváři stále nevěřící výraz. „Takže, vy dva mi tvrdíte, že tohle je pravda?" Vytrhnul Hermioně z ruky onen dopis a znova ho rychle prolétl očima.

„Je to tak, kámo," potvrdil Ron, „znovu jsi Vyvolený, i když teď jen pro jednoho člověka. A stejně tak on pro tebe."

On? Došlo najednou Harrymu. „Hele, ale všichni víme, že mně se líbí kluci. Znamená to, že když tam půjdu, což neznamená, že říkám ano, bude tam kluk?"