To co jiní nevidí

7.Kapitola

Po večeři jsem šla do svého pokoje, a měla v plánu jít spát v tom ale bez zaklepání do pokoje vtrhl Nick.

"Přeci neumřeme hlady ne?Pojď za mnou"
Byla jsme hrozně unavená, ale můj hlad tu únavu přemohl takže jsem běžela za ním. Nick měl klíč který ukradl tý protivný ženský z recepce, a odemkl jím kuchyň.
Uvařil mi skvělý těstovinový salát a běželi jsme si ho sníst na jeho tajné místo, což byla střecha.

"Co máš tedy za dar Alex?"

"O čem to mluvíš?"

"Každý je tu něčím výjimečný tedy až na ty idioty z druhýho"

"Nevím krom mých halucinacích se mi nezdá že bych byla něčím výjimečná"

"Zvláštní. Kdy ti bylo osmnáct?"

"Dneska"

"To pak už chápu. Jinak všechno nejlepší Alex"

"Děkuju a počkej co tím vlastně myslíš?"

"U všech lidí se to do celkového stádia objeví až po tom co jsou dospělí. Akorát můj bratr byl výjimka, a byl divnej už asi od dvanácti"

"Em.. Pořád nechápu. Čím jsi výjimečný ty?"

"No není to nic extra ale dokážu vycítit emoce"

V tu dobu jsem se zasmála

"Vycítit emoce? Že ty si ze mě teď děláš srandu. Je tu někde skrytá kamera? "

"Sice se směješ ale vím že vevnitř jsi hrozně smutná. O někoho si kdysi přišla že ano?"

To mě docela vyděsilo.

"Dobře tohle je divný . Nicku už asi půjdu ať ráno vstanu, tak dobrou noc"

Cestou do pokoje jsem viděla zase tu holku v černým která na mě koukala opět jak na vraha.

"Můžu ti s něčím pomoct"
Neodpověděla mi jen se lekla a zmizela.
Když jsem dorazila do pokoje svlékla jsem se jen do spodního prádla a okamžitě usla.