First star in the night sky

✨

Vydal jsem se na večerní procházku jako skoro každý volný večer, co mám. Tentokrát jsem ale chtěl, aby to byla má poslední procházka. Chtěl jsem vše ukončit..

Ulice byli řádně zasněžené. Není, se co divit, když už je 18.12. To znamená, že za pár dní jsou vánoce.
Nemám je rád. Nikdy jsem neměl a nebudu.

Myslel jsem že jsem jediný blázen, co se takhle pozdě prochází, ale očividně ne. Na druhé straně chodníku naproti mě jsem uviděl postavu zahalenou v dlouhém kabátě.

Ikdyž byl jeho kabát dlouhý, hubené nohy v džínách jsem viděl dobře. Kolem krku měl šedou šálu a vlasy mu díky větru dělali na hlavě různé umělecké kreace.

Stál přímo pod lampou.
Přišlo mi, jako by byl zmatený. Ztratil se snad? Mohl bych mu pomoct.. Rozhlédl jsem se, jestli nejedou přes silnici auta a přešel k němu. Konečně jsem si ho mohl lépe prohlédnout. Byl jsem oproti němu docela prcek, což není žádná novinka.

Po krátkém rozhovoru jsem zjistil pouze to, že se vydal také na procházku. Spíš to řekl ve smyslu, že bloudí či tak něco ale poradit nepotřebuje.

Nabídl jsem, že ho pozvu do kavárny . Byl jsem rád, když neodmítl. Vlezli jsme do jedné z mála otevřených kaváren.

Po další hodince jsme oba seděli naproti sobě a dopíjeli své objednávky.
Jeho skořicové latte, provonělo kavárnu více než vůně typické pražené kávy, kterou si dal postarší pán kousek od nás.

Když jsem po chvilce zaplatil, vydali jsme se ještě do parku.
Ikdyž byla zima stejně jsme si sedli na zmrzlou lavičku a sledovali hvězdy.

Znal je strašně dobře, což jsem obdivoval.
Nakonec se mi svěřil, že ublížil nejspíš hodně lidem, ale sám si tak pomohl. Říkal že je to sobecké, ale já ho přesvědčil o opaku.
Je důležité myslet i na sebe...

Po celý večer jsem se chtěl podívat do jeho očí, co mě celý večer sledovali. Udělal jsem to.
Bylo to jakoby měl v očích maličké hvězdičky bylo to hřejivé a nádherné stejně, jako jeho úsměv.

Když jsme se nad raném, loučili měl jsem mu slíbit jedno.

,, Nikdy na mě nezapomeň a vždy se při pohledu na večerní nebe usměj třeba ti úsměv vrátím "

Docela jsem mu nerozuměl, ale myslel jsem na to.
Když jsem došel domů ihned jsem šel spát.
Ráno jsem se probudil s úsměvem. Ten večer s tím cizincem mi zlepšil náladu. Jakoby mě opustili mé trable a problémy. Měl jsem chuť do života.
Vyšel jsem do nového dne s úsměvem.

Tak moc jsem chtěl znát jméno cizince. Večer jsem se zase vydal ven. Tentokrát jsem ho nepotkal.
Rozešel jsem se do, kavárny kde jsme včera seděli. Objednal jsem si karamelové latte a přemýšlel.

Když jsem ho dopil, nedalo mi to a já se musel zeptat.
Došel jsem k pultu a pousmál se na servírku, co tu byla i včera večer.

,, Neviděla jste tu dneska mladíka s kterým jsem tu včera seděl? "optal jsem se s nadějí.
Ona se ale zarazila a koukla se jako bych snad bláznil. Řekla že jsem včera přišel sám.
Nechápal jsem ale zaplatil a odešel. Procházel jsem městem a očkem sjel na tabuli, která je za sklem.
Většinou se tam vystavuje parte nebo vzpomínky na někoho v určitý den. Vzpomínka na něčí úmrtí.
Projížděl jsem fotky jen tak očima a na jedné se zastavil.
Ten úsměv a oči bych teď poznal všude, jak hluboko v paměti to mám.

Sjel jsem očima na jméno

Kim Jong-hyun

a poté i na datum úmrtí

18.12.2017

Zarazilo mě to.
Vždyť už je dva roky mrtvý. Zakroutil jsem hlavou a vydal se do parku.
Sedl jsem si na tu stejnou lavičku, co včera a zahleděl se na nebe. Bylo bez hvězd.
Mlčky jsem si vzpomněl na jeho větu. Nemohl jsem teď ničemu věřit ale vážně mi pomohl. Musel jsem se usmát. V tu chvíli se konečně na nebi objevila hvězda.

Hvězda co zářila jako žádná jiná.