Stalo se to po několikáté. Nepočítám to, nikdy jsem nebyla ten člověk, který má ve všem pořádek. Tenhle měsíc se to stalo častěji než kdy předtím. Je to tím alkoholem, marihuanou? Už těžce pochybuji.
Již dříve jsem si všimla něčeho divného. Jakoby mě někdo sledoval, jakobych byla něčí střed zájmu. Jenže to divné na tom je, že ten pocit jsem měla doma. I teď se trochu obávám, když o tom píšu. Nemám strach, ale očekávám to nejhorší. Naše kočka mňouká a zoufale prosí, aby ji někdo pustil dovnitř. Je to snad protože se nudí? Možná, ale někdy si říkám, že se bojí.
Když jsem ji poprvé viděla dělat tu věc, nevěděla jsem co dělat. Byla jsem sama doma s Meise. Vím, že jsem se šla po ni podívat, ona seděla před obývákem a na něco hleděla. Upřeně zírala. Nebylo to obyčejné chování od kočky, vím že kočky občas něco zaujme. Ona se ale dívala přímo na tu věc, jakoby se i s každým pohybem soustředila jen na tu věc. Když jsem se ji dotkla, bála se, stahovala ocas a bylo vidět, jak moc je vystrašená. Pořád jsem na ni mluvila a snažila se ji takhle uklidnit, jenže ona se doopravdy bála a viděla to, co já ne. Její paranoidní chování mě donutilo prohlédnout celý byt. Ačkoliv jsem nic nenašla, bylo mi jasný, že to není jen tak.
Chtěla bych ale mluvit o tom, co se děje mi, nikoliv mé kočce, jelikož neovládám její jazyk, nedokážeme se dorozumět, takže nevím, co se děje ji a jaké by to bylo z jejího úhlu pohledu.
Hodně lidi tím trpí, spánková paralýza, ale je to doopravdy všechno jen sen? Není to realita, kterou vidí jenom někteří? Je to jakobych byla vzhůru, jen se nemohu pohnout, cítím tu zlou energii. Někdo na mě sahá. (Myslím, že mě právě teď někdo sleduje)
