Creepypasta naruby+IT

Deprese

Jak mile je to jen nějaká puberťačka co se dvakrát škrábne tupou žiletkou, nemám k tomu žádnou empatii a je to jen její hloupost",, Ty máš v hlavně celou Wikipedii?"
,,Ne, jen zkoušky z psychologie." pokrčil rameny. ,,Osti... A ty máš deprese?" Zeptala se smutně Sally. ,,Co? Nene neboj."
,,a co ta... hra jak hraješ? To si ubližuješ taky?",,To je jen tak, dobře? Je to prostě hra... Pro dospělé. Navíc... mně jizvy nevadí." Pousmál se na Sally a pohladil jí po chladné tvářičce. Na to Sally s úsměvem přikývla a objala ho kolem krku. ,,KAWAIII!!!" Zaječela Marisa a tím se celá ta nijaká atmosféra, vrátila zpět do retardované reality. Potom Sally odhopkala někam jinam asi za Tobym. ,,Ostine?" Řekla najednou Terry když si myslela že byl Ostin na odchodu ,,No?",,Um, jak vlastně Sally...  umřela?" zeptala se opatrně, protože nevěděla jak citlivé téma to je. Po téhle otázce se na ní Ostin podíval jako na vraha, fajn nemá oči a ona je má zakryté ale stejně, ten tíživý pocit viny přes to všechno cítila, ale i tak odpověděl ,,Mm... Sally... zabil její strýc Jonny." povzdechl si a uhl jeho neexistujícím pohledem. ,,Jak?" Na to nic neřekl. Terry z toho měla špatný pocit, ale to ticho jí ničilo
,,Ostine-",,Znásilnil ji!" skoro až zařval. Tohle rozhodně nebylo příjemné téma... a to ani pro Ostina. ,,... cože...?" Špitla a zůstala jako solný sloup. ,,A už o tom nehodlám víc říct" Zavrčel a odešel do patra.,, Tak mi řekni jak to mám jako vědět? Já o nikom z vás nic nevím! Jen Pennywise a toho je taky strašně málo, jediný co vím je že než umřel pracoval v potulným cirkusu a to je vše!"Řekla a zvlhnul jí obvaz co měla na obličeji. Mrzelo ji co řekla a taky to, na co se zeptala a snažila se odejít, udělala dva kroky a spadla, rozbrečela se na zemi, všichni ji ignorovali, ale pak uslyšela
,,Co se děje Terry?"zeptala se Sally. Terka zvedla hlavu, ale neuvědomila si že nevidí
,,Ty brečíš?",,C-Co? Ne" vzlykla a snažila si otřít slzy, i když se všechny slzy vsákly do obvazů. ,,No tak, na tom není nic špatného." Usmála se a sedla si vedle ní. ,,Chceš méďu?" Natáhla k Terry ruku s jejím plyšovým medvídkem.,, Sally děkuju a nevíš kde Slenderman schovává čokoládu?",,Mhm, pojď" Vzala jí za ruku a začala jí táhnout chodbou. Pak ze spíže vytáhla čokoládu a Terry si hned kousek dala.
,,Ty si chtěla vědět co jsou ty depky co?",,Mhm" ,,No... Tak to mám teď" Povzdechla si Terry. ,,A kvůli čemu si vlastně plakala?"
,,Ale... Jen Ostin na mě řval... je to idiot."
,,a kvůli čemu?" Zeptala se zvídavě Sally. ,,Um... No, zeptala jsem se ho na to... co se ti stalo" Řekla zase nejistě. Sally se ale jen pousmála a objala ji. ,,On to tak nemyslel.",,Jasně, protože je autista." Na to děvčátko jen nesouhlasně zavrtělo hlavou.
,,On ti neřekl co se mu stalo?",,Ne... Tady mi nikdo nic nechce říct...." Sally se na chvíli odmlčela. ,,A chceš říct co se mu stalo?",,Co když se na tebe naštve?"
,,Na mě? Na mě nikdy." Usmála se. ,,Fajn." Povzdechla si Terry
,,No, Ostin měl dvě sestry a bratra. Brácha byl nejstarší, takže se často prali, starší ségra a potom měl i mladší sestřičku. Bylo jí tak jako mně a choval se k ní jako teď ke mně... hlavně po tom, co jejich táta umřel a on jí měl sám na starost. Jednou ale když přišel domů z dlouhé práce a na starost jí měl starší bratr... oba našel mrtvé...a o své starší sestře nic neví... víc už mi neřekl." řekla Sally. Terry z toho byla překvapená a snad ještě víc v depce ale i tak Sally poděkovala a pak jí nechala jít spát. Stejně už se stmívalo.
Po chvíli srovnávání v hlavě a sezení na zemi slyšela rytmickou chůzi a pak i zvuk ledničky.
,,Ostine?" Špitla a čekala jestli Ostin odpoví... ,,Hm... da?... "
,,Je mi líto že jsem se zeptala zrovna na tohle... a taky že jsem za tebou křičela.." špitla a skrčila se, když slyšela jak se kroky přibližují.
,,Neříkal jsem ti náhodou, že k hloupým depkařkám nemám empatii?" Ostin si k ní dřepl. Po tomhle nevěděla co říct.
,,Heh... ale vím jak jim pomoct." Dal jí ruku na rameno. ,,Ty si pil...?" řekla, když si uvědomila že je nějak až moc přívětivý. ,,Jo, ale to není podstatný. Důležité je, že ti s tou depkou pomůžu."
,,Jak..?",,Chlast" Pokrčil rameny. ,,A to pomůže?",,samozřejmě, od toho přece alkohol existuje." Uchechtl se a pomohl jí vstát. Potom rovnou zašli do obýváku.
,,Nemohla bych začít s něčím měkčím?" kníkla Terry.
,,No tak... Nebudeš snad jako Marisa, ne? Jeden panák nic není." Podal jí malou skleničku a ona se po chvíli rozmýšlení napila, když jí to má pomoct tak to prostě zkusí.
,,Ach jo... Nikdo mě tu nemá rád... Pennywise s mě chce zabít, druhej se mě teď bojí, Slendymu jsem poškrábala stůl a ty seš na mě nasranej! Jen ta Sally si se mnou povídá!" Stěžovala si Terry po několika panácích, opřená hlavou o stůl s chraplavým hlasem kvůli pálící vodce v krku.
,,Jojo... to je holt život" zamumlal Ostin, mezitím co jí hladil po zádech, aby se tu za chvíli neválela v klubíčku na zemi. ,,A co Marisa?" Řekl po chvíli jejího kvílení. ,,To je magor!" Řekla histericky, najednou se otevřela skříň.
,,Volal mě někdo?!" Zařvala Marisa a vypadla nemotorně ze skříně. ,,Bože můj..." Řekl si Ostin pro sebe a založil tvář do dlaně.
,,Ty si zase pila?",,Ňééé " Řekla Marisa, po chvíli se ze skříňe vykutálela ještě skoro plná láhev vodky. ,,Kde tu vod- Jeffe!",,Ano?" Ozval se z patra otravný hlas.
,,Ty chceš abych měl všechny na krku?!" ,,Yop!" ,,Debil..." zavrčel Ostin a vzal rovnou Marisu do jejího pokoje. Nestál o to, aby se tam ještě přizabila.
,, A co já? Kam jdeš? Vždyť toho Marisa vypila míň jak já!"
,, Je menší.",, Ale já mladší!",, Tak to gratuluju.",, No tak já si počakám." ,,Hodná."Terry čekala dvacet minut a pak uslyšela rytmický krok
,, Konečně. Co jsi sakra dělal tak dlouho?" Nad tím si Ostin povzdechl a založil ruce.
,,Odnesl jsem Marisu, dal jsem jí novou vodu na zapití prášku, šel jsem si něco vyřídit s Jeffem" Odmlčel se. ,,a pak jsem ještě šel zkontrolovat jestli Sally spí."
,,Aha....." ,,Vypila si za tu dobu něco?" Zeptal se, aby změnil téma.,,Ne? Já nebudu pít bez dozoru." ,,Fajn, tak ještě chvíli cvič a budeš pít jako já" Uchechtl se a sedl si zpět na gauč ,,Opravdu?"
,,ne, ale aspoň máš nějakou naděj. Zatím se držíš, takže... dobrá práce."
,, Tak teď nevím jestli je to mojí depkou nebo silnou vůlí.",, Možná od všeho trochu.",, Ty si nestudoval na doktora, ale na psychologa."
,,Hele, já chtěl ošetřovat vojáky na bojišti a ne si povídat v zaplyvaným kanclu s někým, kdo mě ani upřímně nijak nezajímá a ani jeho problémy"
,, No dovol.",, Ty ne.... ty, alespoň umíš pít."
,, To měla být lichotka?",, Já upřímě ani nevím.",, Terezo jak to že ještě nespíš?"křikl Pennywise, když šel ze schodů
,, Penny neříkej mi tak."řekla Terry
,, No to že nespíš to mi tak nevadí, ale strašně křičíte. Počkat, ty jseš tu s Ostinem? Co se to děje?"zeptal se nechápavě,, Nic jenom mám zase depku.... zasé!"odpověděla Terry,, Já ti pomůžu!"
,,Jo šašek, který žere tampóny pomůže holce která má depky." řekl Ostin a opřel si hlavu o ruku, co měl opřenou na stole. ,,Jsou to bonbóny!" ,,Neřvi idiote..." Zamumlal s narážkou na jeho předchozí větu že Terry a on křičí. ,,Penny jdi spát. Já se potřebuju uklidit." ,,No jo." Odešel do pokoje
,, Nalij..." Ostin vzhlédl, vzal flašku a nalil. Panáka pro Terry a zbytek flašky pro Ostina... to je spravedlivý, ne?
,, Ostine je mi líto, toho co se stalo tvé rodině...",, Kdo ti to-",,Sally... přemluvila jsem ji" Chvíli bylo ticho, ale nakonec si Ostin povzdechl a podíval se na ni. ,,...Nemusíš mě litovat.... byla to moje vina.",, Jak to?"
,, Nechci o tom mluvit...."
,,No tak. Bude ti líp. Už sis o tom s někým promluvil?"
,,Ne... já nikdy s nikým moc nemluvím... rád..." Uhl pohledem. ,,No vidíš. Tak povídej, zlitá už na to jsem dost."
,,Um.....heh..... já byl dříve detektiv. Upřímě.... teď bych si přál být raději jen ten policajt... nebo prostě jít do tý armády ale do americký se mi prostě nechtelo. Jsou to idioti....
Tý práce jsem měl nad hlavu, každý den nějaká vražda a své sestře jsem se vůbec nevěnoval... musela být tak sama... neměl jsem si jí brát po tátoví smrti na starost.
Jednou... jsem se dostal ke starším vraždám který ještě nikdo nedokázal vyšetřit. Zabralo mi to pár týdnů ale přišel jsem na to a stopy mě zavedly do lesa. Bylo to divné... našel jsem tam ty Slendyho papíry a přišlo mi, jakobych tam byl měsíc. Stíny v mém periferním vidění... halucinace..... běžel jsem snad hodiny než jsem se konečně dostal z toho prokletého místa. Tu noc jsem nechal sestru na starost mému bratrovi. Když jsem dorazil domů byli... byli...
mrtví. Bratr ležel na zemi před vchodem, když jsem hledal sestru.... její malé tělíčko leželo bezvládně ve skříni. Asi se snažila schovat... ale nepomohlo to. Objímala mojí ušanku, aby se nebála. Vždycky jí měla radši než jakéhokoliv plyšáka...
chtěl jsem taky umřít.... nechtěl jsem to vidět... ale já přežil...",, A kdo je zabil?"Zeptala se Terry a už se mírně motala.
,,Jeff..." Řekl a napil se. ,,Ten hajz! Proč to udělal?"
,,Heh... protože jsem mu s jeho vraždama už šlapal na paty",, Aha..." Řekla Terka a Ostina objala. Po chvíli, co Ostin nevěděl, co na to říct, tak usla. ,,Um........ Terry?"
Když nijak nereagovala, bez toho, aby ji probudil, ji položil na gauč, aby se prospala a on si šel lehnout do pokoje.
,,Já tě prostě nechápu, Ostine" ,,Hm?" Otočil se na člověka, co vyšel z pokoje. ,,jseš asi ten největší případ autisty, co vůbec znám a stejně si tu dokážeš opít holku? Jak to sakra děláš?"
Ostin se na Jeffa nechápavě podíval.
,,No, nevraždím jí rodinu a neupaluju jí obličej?" Založil ruce, když zmiňoval jeho případ s Jane.
,,Jdi do prdele" Zavrčel Jeff a zavřel se v pokoji. 'Hm... až mi vrátíš rodinu, tak možná' Pomyslel si Ostin a odešel do pokoje se taky trochu prospat.