Bestie

Sluneční Vír

„Proč ho nechcete?" Zeptal se Tom nedůtklivě pana Hutiase.
Tush Hutias byl jeden z mnoha obchodníků ve městě Hasaníja. Jeden z nejvýznamějších. Toma si jako lovce velmi oblíbil, pro vždy mimořádně vykonanou práci. Ale tentokrát... Tentokrát nebyl Tush Hutias potěšen.
„Ten zrakový nerv je celý nějaký divný. Nechci to," pronesl lehkomyslně Hutias.
„Jak jako že ho nechcete? Chtěl jste po mě mrtvého shetlera, tak tady ho máte. O žádném nervu jste se nezmínil."
„Já nechci shetlera kterej útočí první. A celý to zvíře je nějaký pochroumaný. Nechci to."
Z Toma už zuřivost přímo šeřila. Jeho azurově modré oči teď planuly zlostí.
„Každé zvíře se brání! Proč jste si neřekl o shetlera starému Woodovi?"
„Divoký shetler je cennější než ten domestikovaný," opáčil Hutias a prohodil rukama ve vzduchu.
Priya se rozhodla zapojit do konverzace. „Jestli ho nechcete, vezmeme si ho a prodáme ho jinde. Kůže z něj se dá výborně použít snad na všechno. A kůže tohohle shetlera je tuplem tvrdá, o tom jsem se sama přesvědčila."
Hutias se dlouze zamyslel. Pokaždé když Tom viděl Hutiase přemýšlet, měl pocit že z jeho mozku zbyde jen přeškvařená marmeláda.
„Beru ho," pronesl po dlouhém přemýšlení obchodník, „ale nedám vám za něj víc než 200 venů"
Tom už chtěl vyprsknout smíchy, ale Priya ho přerušila. „To bereme." Hutias se vesele usmál.

„Proč si tu nabídku přijala?" Vyštěkl naštvaně Tom, když opouštěli stánek.
„Lepší neseženeš."
„Ale jo, seženeš. Teda, asi ne v Hasaníji, ale seženeš."
„Jenže my jsme v Hasaníji," zazubila se Priya na Toma.
„Stejně si myslím že si mu to neměla prodávat."
Priya na Toma hodila pohledem a musela se zasmát. Znala jeho tvrdohlavost.
„Pojď na trh. Potřebuju kafe. A taky snídani. Mám fakt hlad," řekla Priya a vydala se k trhu. Tom ji jen otráveně následoval.

Priya celá rozzářená přistoupila ke stánku s kávou. Cítila tu úžasnou vůni. Milovala ji. Nedokázala si bez ní představit ráno. Chodívala přesně k tomu stánku každý den.
„Jednu kávu v džezvě Marvine," pokynula Priya k obchodníkovi a ten se usmál. „Já vím," odpověděl, „vidím tě tu každé ráno." Priya se zazubila. Marvin vzal menší zlatavou konvičku a nalil do půlky vodu.
Na dřevěné desce stánku ležela velká mísa a v ní písek. Miska ležela na malých kamnech, do kterých obchodník neustále přidával topivo.
Marvin vzal konvici a zabořil ji do horkého písku. Chvíli ji nechal ležet, ale poté začal po písku dělat osmičky. Priya přihlížela k rituálu přípravy kávy s obdivem, jako kdyby ho už neviděla tisíckrát.
Když voda začala vřít, přidal obchodník do vody lžičku mleté kávy. Opět chvíli jezdil, a když byla káva hotova, vzal menší hliněný hrneček a nalil ji do něj. Přidal lžici kardamonu a mleté skořice a dílo bylo vykonáno. Oči Priye přímo zářily. „Děkuju ti mockrát, Marvine." Priya poděkovala obchodníkovi a dala mu 5 venů. Ten se na ní opět jen usmál a Priya s Tomem se vydali vstříc ostatním stánkům.

„5 venů za kapku špinavé vody? Já tě snad nikdy nepochopím."
„Měl bys ji taky někdy ochutnat!" Odvětila Priya s úsměvem na tváři. S ranní kávou v ruce ji nic nemohlo rozhodit. Spíše teda.. skoro nic. Jedna z těch mála věcí, která ji dokázala vyvést z míry totiž právě poletovala před ní.
Priya žasla. „Sluneční Vír!" Zvíře poletovalo nad stánkem s rybami a pojídalo ryby z velkého dřevěného boxu. Majitel stánku se před ptákem schoval za stánek. „A je to ještě mládě!" Vykřikl Tom.

Sluneční Vír byl velký pták. Rozpětí křídel měl v dospělosti více než 2 metry a kdyby přeletěl při své plné rychlosti nad vámi, snad byste si ho ani nevšimli. Nohou měl hned 2 páry. Říkalo se že jeden pár na usmrcení kořisti a druhý pár na trhání mrtvol. Svými obřími křídly dokázal rozvířit vítr tak, že svou kořist zvládl i vyhodit do vzduchu. Živil se vším od malých králíků po ovce.

„Já myslela, že sluneční vírové žijí jen v přímoří..." pronesla Priya k Tomovi.
„Však oni žijí jen v přímoří..." odpověděl Tom a podíval se s pozvednutým obočím na Priyu. „Každopádně... To potřebuju živé! Víš jak hustý by bylo mít slunečního víra tady v Hasaníji?" Priya odpověděla úsměvem
Obchodník u stánku s rybami se nejspíš rozhodl zakročit a chtěl zvíře praštit přes hlavu dřevěným poklopem. Pták si ale brzo obchodníka povšimnul, chytil se pevně stánku a mohutně zabral křídly. Muž nestál pevným postojem a vír ho shodil na zem. Dopadl tvrdě na hlavu. Tenhle sluneční vír byl sice ještě mládě, ale sílu měl opravdu velkou.
Tom stál od ptáka na vzdálenost asi 50 kroků. Pohledem přejel stánky okolo a zastavil se na velké rybářské síti, co ležela na zemi. Vzal ji do ruky. Jeden konec hodil Priye a druhý si nechal. O stánek vedle sebral velký kus masa a pevně ho uchopil. Podíval se na Priyu a ta kývla. Od sebe stáli Tom Priyou na vzdálenost 10 kroků.
Tom hlasitě zapískal. Pták se přestal krmit rybami a začal hledat zdroj zvuku. Netrvalo mu to déle než půl sekundy a už byl ve vzduchu.
Ale Tom věděl co má dělat. Síť chytl levou rukou, držel ji zatím hezky u země, zatímco pravou nad sebou mával kusem masa.
Pták předvedl svou rychlost. Za 2 sekundy od vzlétnutí už byl od dvojice lovců necelých 30 kroků. Tom hodil kus masa směrem k Priye a pták se za masem vydal. Nejspíš ho pokládal za snažší cíl. Maso bylo teď v půlce vzdálenosti mezi Priyou a Tomem. A pták asi 10 kroků před masem.
Priya s Tomem synchronizovaně zvedli síť do vzduchu. I se svými schopnostmi pták neměl šanci let v takové rychlosti zastavit.
Napálil to rovnou do sítě. Priya s Tomem síť pustili k zemi. Čím víc s sebou pták vrtěl, tím víc se do sítě motal. Priya s Tomem se na sebe podívali s hrdostí v očích.
Tom se zazubil. „A co ta snídaně, cos mi slibovala?"