Probudil jsem se uprostřed bílé místnosti. Byla to místnost bez oken. Byly tam pouze jedny dveře s malým okýnkem, které bylo zřejmě vystužené. Nemohl jsem se pohnout a v hlavě jsem slyšel hlasy. Ty hlasy mluvily ke mně. Říkaly mi ať za každou cenu uteču, ale já jsem byl uvězněný. Snažil jsem se zvednout. Jakmile se mi to povedlo došlo pro mě několik lidí v pláštích. Znovu jsem se probudil. Už jsem vnímal o něco víc. Uvědomil jsem si, že jsem spoutaný. Pomalu se ke mě přibližoval nepříjemný smích. Pokoušel jsem se z pásů a provazů nějak vyvléct, ale nešlo to. Otočil jsem se směrem odkud přicházel ten smích. Viděl jsem doktora v bílém plášti, který měl od krve. Ten doktor měl rozřízlá ústa. Došel za mnou a bez váhání mě začal řezat jakkoli se mu to zlíbilo. Po dlouhém utrpení ten šílený doktor konečně odešel. Přišlo pro mě opět několik lidí v pláštích. Vrátili mě do té stejné místnosti odkud mě předtím odnesli. Ale byl t jeden rozdíl. Uprostřed místnosti stálo zrcadlo. Utíkal jsem se do něj podívat, ale to byla adi největší chyba. Jak jsem se uviděl, omdlel jsem. Vypadal jsem stejně jako ten doktor co si mě upravoval. Potom jsem se zase probudil na tom operačním sále. Avšak jsem už nebyl spoutaný. Teď jsem si hrál na doktora já. Na stole byly stovky mučících nástrojů, které jsem chtěl vyzkoušet. Jak jsem si nějaké vybral tak jsem se se smíchem přibližoval k lehátku. Jak jsem viděl kdo leží na lehátku, zmovu jsem omdlel. Byl jsem to já. Tentokrát jsem se probudil v nemocnici na operačním sále. Doktoři mi říkali, že jsem měl ohromné štěstí. Prý mě až před dveře donesl nějaký muž co mě našel ve staré psychiatrické léčebně. Když jsem se zeptal jak ten muž vypadal tak všichni zkameněli. Říkali, že na něj nikdy nezapomenou, kvůli jeho rozřízlým ústům, které doprováděl doslova hororový smích. Než se muže stihli na něco zeptat, muž byl pryč.
