The Coffeeshop Boy || CZ ||

The Coffeeshop Boy

Ta kavárnu znám celý život. Vždy, když si vybavím vzpomínky z dětství, pokaždé v nich figuruje malá kavárna u nás na vesnici.

Dědeček s babičkou mě tam brávali na dortíky a různé další sladkosti, rodiče mi tam každý rok pořádali oslavu narozenin, majitelé už mě brali skoro jako člena rodiny. Občas jsem jim vypomáhal s obsluhou nebo mytím nádobí.

A většinou mě zásuvka a stabilní internet zachránily před špatnou známkou z úkolu či testu.

Nejvíce jsem miloval vůni, kterou jsem cítil pokaždé, když jsem tam vešel, ať už byla jakákoli denní doba. Vůně čerstvě mleté kávy a starého papíru. Proč papíru, ptáte se?

No, asi bych vám měl konečně povědět, jak tento ráj vypadá.

Je to docela veliká, čtvercová místnost. Stěna, která je vidět z ulice je celá prosklená. Na podstavcích po stranách dveří jsou vystavěné křídové tabulky, na kterých jsou napsané různé zajímavosti o kávě a občas se tam vyskytne i nějaká ta kniha.

Dveře uprostřed mají na sobě elegantním písmem napsán název a pod ním malou tabulku s otevírací dobou.

Když vejdete dovnitř, zaútočí na vaše smysly lahodná vůně kávy, která se line zpoza baru po vaší pravé ruce. Zabírá skoro celou délku stěny a v něm si hoví různé dorty a chlebíčky, které mohu jen doporučit. Na zdi za tím se nachází poličky s různými nástroji na mletí kávy a elektronické přístroje, které slouží k přípravě smoothie nebo koktejlů.

Zbytek místnosti zabírají malé kulaté dřevěné stolky, u kterých většinou jde najít dřevěná židle. Na každém z nich je svíčka a menu s nabídkou.

Moje nejoblíbenější a vlastně opravdu moje místo je v levém rohu. Asi před rokem se majitelům podařilo sehnat skoro nové kožené křeslo. Bylo tmavě hnědé a neskutečně pohodlné, bylo blízko zásuvky a měl jsem odtamtud přímý výhled ven.

Do-ko-na-lost.

Sedávám tam od té doby, co ho pořídili. Takže se i baristé naučili, že to je moje místo a nikoho jiného tam nepouštěli. Připadám si jako nějaký V. I. P. host.

Stolek byl akorát a většinou na něm trůnil šálek kávy a notebook, na kterém píšu úkoly do školy.

A teď ta část, na kterou se nejvíc těšíte. Knihovna. To je ta vůně starého papíru.

Její stěna končí hned vedle mě, takže jsem docela schovaný před zraky ostatních.

Je plná knih všech žánrů, starých i nových a většinou, když se nudím, tak si nějakou vyberu, a čtu si až do večera. Společně s pitím kávy je to moje druhá nejoblíbenější činnost.

Knihy se nesmí vynášet pryč z kavárny, ale hádejte co? Když jsem obzvlášť pozorný a trochu jim tam vypomůžu, dovolí mi majitel si jednu knihu vzít domů, ale musím ji vrátit nejpozději do dvou dnů.

Většinou to stíhám dodržet, ale když toho mám moc ve škole, musím ji vrátit nedočtenou a pak si ji dočítat po kouscích v kavárně.

Školu mám sice v Praze, ale je to asi jen půl hodiny autobusem a pak kolem deseti minut metrem. Studuji už třetím rokem knihkupectví a knihovnička v kavárně mi docela hodně pomáhá, když se mi nechce jezdit do knihovny v Praze. Je tam překvapivě docela dost knih, co mají něco společného s historií.

Jsem docela stydlivý, takže jsem rád, že mám nějaké klidné místečko, kde si mohu v klidu posedět, popíjet kávu a dělat si věci, co potřebuji.