Mrzimorka v Bradavicích

O 5 Let Později Aneb Famfrpalové Nadšení

MRZIMOR
Mrzimor má ve znaku koleje jezevce. Jezevec je klidné a tiché zvíře, ale moc lidí netuší že když je zahnáno do kouta, nebo vyprovokováno, začíná se bránit. Dokáže bojovat se zvířaty většími než on sám. A to je na něm úžasné. Nikdo to od něj nečeká, ale když je to nutné, tak se ubrání. Tak je to stejné se všemi mrzimorskými studenty. Lidem z této koleje se stavte na vlastní nebezpečí, protože budou chránit jak sebe tak své přátele, rodinu. Ale to není vše. O Mrzimoru se říká že jsou tam jen dobromilové a že je to nejmíň chytrá kolej. Sice je pravda, že Mrzimor je hodná a laskavá kolej, ale dokáže i veliké věci. Málokdo ví že z Mrzimoru pochází například : nejproslulejší ministr kouzel, Grogan Stump, nebo další úspěšní ministři kouzel, Artemesia Lufkinová nebo Dugald McPhail. Je zde také, světově uznávaný zoolog Mlock Scamander, Heingist Zálesák zakladatel Prasinek nebo Bridget Wencloková slavná expertka na věštění z čísel ze 13. století. Všichni tito a další lidé pocházejí z Mrzimoru.....

Koukla jsem se na hodinky.,, Sakra." Zase nestíhám. Zaklapla jsem knihu, vrátila ji do police a vyběhla z knihovny. Jestli se ptáte co to bylo za knihu, tak Dějiny Bradavic, moderné vydání. A mám pocit že tuhle knihu a konkrétně tuhle pasáž by si měli přečíst všichni zmijozelští a další jim podobní.

Doběhla jsem před sudy rychle zaklepala na ten správný a vběhla dovnitř. Když jsem se ocitla ve společence, běžela jsem k těm samým dveřím jako běhám už 5 Let neboli k těm úplně na pravo. (abyste tomu rozuměli, ty dveře pro první ročník se postupně měnily na dveře pro druhý, třetí.....). V chodbě jsem zahnula doleva a pak rovnou vběhla do pokoje. Rossie se na mě usmála.,, Zase to jdeš zkusit?",, Jo." Odpověděla jsem na její otázku.,, Mám pocit že letos mi to už vyjde.",, Stejně jako si měla ve druhém, třetím i čtvrtém ročníku?" Zamumlala si pod vousy.,, CO si to řekla!?" Zeptala jsme se naoko naštvaně.,, Ale nic." Usmála se na mě. Zakroutila jsem očima a zalezla do koupelny, kde jsem se převlékla do něčeho sportovnějšího. Když jsem vylezla z koupelny, Rossie si pořád četla.,, Půjdeš se mnou?" Zeptala jsem se jí.,, Možná", usmála se ale začala se zvedat.

,, Zase to zkusíš na chytače?" Zeptala se mě Rossie.,, Jo." Sebejistě jsem zvedla hlavu a podívala se na ní.,, Víš co mě napadlo?", začala mluvit.,, Ne" , odpověděla jsem.,, Nevznikl ten tvůj pocit, NÁHODOU tím že chytač, který hrál celou tu dobu ve famfrpalovém družstvu, byl loni v sedmém ročníku TAKŽE je ten post tenhle rok nejen volný, ale i snadněji získatelnější?"
,, Možná," usmála jsem se. Naštěstí jsme právě došli k tribunám, takže jsem se vyhnula dalšímu výslechu.,, Tak ahoj." Otočila jsem se na ní.,, Uvidíme se po tom co se stanu novým chytačem Mrzimorského famfrpalového družstva." Oslnivě jsem se na ní usmála. A pak jsem už s trochou nervozity v hlase dodala :,, drž mi palce." Otočila jsem se a na "podpatku" (uvozovky proto že na famfrpál se boty s podpatkem ÚPLNĚ nehodí) a zamířila na hřiště.

,, Tak a teď vyzkoušíme chytače." Matyas Cooper letošní kapitán našeho týmu (který mimochodem také chodí do pátého ročníku) se podíval na mě a tři další lidi co se o tento post také pokoušeli.

Jsem na řadě jako poslední. Všichni ostatní už byli a abych řekla pravdu nevypadalo to s nimi moc nadějně. Ucítila jsem v sobě plamínek naděje.
,, Jsi na řadě April." Matyas se na mě usmál. Kývla jsem jako znamení toho že rozumím. Došla jsem až před něj.,, Takže, teď vypustím zlatonku a až ti řeknu budeš se jí snažit co nejrychleji chytit. Ale nebude to tak jednoduché. Zatímco ty budeš chytat tak Michael a Greeken po tobě budou pálit potlouky. Jasné?" Znovu jsem přikývla.,, Dobře. Vypouštím zlatonku."
Dívala jsem se jak rychle třepetá křídly a mizí mi z dohledu. Kývl na odrážeče. Vznesli se do vzduchu. Čekala jsem na pokyn.,, Teď!" Vykřikl. Odrazila jsem se nohama od země a razila si cestu vzduchem. Nejdřív jsem se podívala na oba odrážeče. Zatím jen létali ve vzduchu a čekali až se vypustí potlouky. To je moje šance. Rozhlédla jsem se po hřišti. Chvíli jsem nic moc neviděla, ale potom se mi ale zdálo že jsem zahlédla zlatý záblesk u obruče levé branky. Rozletěla jsem se k ní. Už jsem od ní byla asi jen deset metrů, které by jsem rychle překonala, ale kde se vzal tu se vzal, zprava na mě letěl potlouk. Musela jsem se mu vyhnout a tím pádem jsem ztratila zlatonku.