Život Elizabeth

Ten medvěd skutečně existuje!

,,Je opravdu krásný a chceš něco říct?" Řekla jsem mu.
On se mi zeptal co mu chci říct.
,,Ten medvídek skutečně existuje! Dneska jsem se svojí kámoškou byla v pizzerii a byl tam tenhle medvěd.
Jmenuje se Fredbear! A má i dokonce společníka! Jmenuje se Springbonnie!" Řekla jsem mu a on šťastně koukal.
,,Opravdu?! A můžu tam jít s tebou?" Řekl mi.
Já mu odpověděla, že jo, ale musím se zeptat taťky.
Šla jsem teda s malým bráškou za taťkou.
,,Tati! Povídala jsem bráškovi o Fredbearovi a Springbonniem a chci se zeptat, jestli by jsme nemohli jít spolu já, on a ty do Freddy fazbear pizzerie!" Řekla jsem mu.
On se chvíli zamyslel, ale když viděl brášku, který na něho dělá psí oči tak souhlasil.
Já a bráška jsme málem skočili radostí do vzduchu.
,,Půjdeme tam pod jednou podmínkou..." Řekl William a my jsme se hned zarazili.
,,Pokud teď půjdete spát, tak tam půjdeme a pokud né tak tam nepůjdeme! Už je hodně brzo a měli by jste jít spát!!!" Řekl nám.
My jsme na to kývli a hned jsme běželi do pokoje a William se smál.
Když jsem si dočistila zuby, šla jsem do pokoje.
Najednou jsem si vzpomněla na mamku.
*No tak... Elizabeth... Alespoň poslední pokus... Jen se táty zeptáš co se stalo s mamkou a on ti odpoví.* Říkala jsem si v duchu.
Tak jsem teda do toho šla.
William seděl v kuchyni a četl si knížku.
Když jsem přišla do kuchyně, on se na mě podíval.
,,Elizabeth... Co chceš? Máš už dávno spát!" Řekl mi.
,,Tatí... Promiň, že tě otravuji, ale... Já... Já chci vědět co se stalo s mamkou..." Řekla jsem smutně.
William se zarazil a ztuhl.
Pak si oddychl.
,,Tak fajn... Řeknu ti to... Já a tvoje mamka jsme se spolu rozhádali..." Řekl mi.
Já se zarazila a málem se mi chtělo brečet.
,,A...a... Kde je teď???" Ptala jsem se.
,,Je v jiném domě, ale myslím si, že na nás zapomněla..." Řekl mi.
Já se zhroutila a rychle jsem utíkala do svého pokoje.
,,Elizabeth! Počkej!" Řekl William a zhroutil se.
*To jsem ji neměl říkat... Vždycky byla taková šťastná princezna... A teď...* Řekl si v duchu William.
Já si rychle lehla na postel a brečela jsem do polštáře.
William přišel k Elizabeth a klekl si k ní.
,,Elizabeth? Já vím... Je to těžké... Ale... Vztahy nevydrží na dlouho... Ale... Všechno co mi po ní zbylo jste vy..." Řekl mi.
,,A-ale... To znamená, že svou mamku už nikdy neuvidím..." Řekla jsem a sedla jsem si na postel.
William Elizabeth objal.
,,To bude dobrý, princezno... Možná, až budeš velká tak ji někdy uvidíš... Teď už musíš jít spát a ráno pojedeme do tý pizzérie jo?" Řekl William.
Já na to kývla a šla jsem spát.

Ráno jsem se vzbudila.
Byla sobota a já si šla vyčistit zuby a připravit se.
Přišla jsem k mému bráškovi.
,,Ahoj bráško, vyspal ses dobře?" Řekla jsem.
,,Jo vysp-"
Najednou do dveří přišel Michael.
,,Slyšel jsem, že ty jedeš s fotříkem a ubrečeným bratrem do nějaké dětské pizzerie." Řekl a začal se smát.
,,Jo, jedeme společně do pizzerie. Ty snad chceš ject s námi?" Řekla jsem mu.
,,Ne, já do tý debilní pizzerie nepůjdu!!!" Řekl mi.
Malý bráška najednou začal brečet.
,,Hele, je tady bráška! Takže tohle mu neříkej, nebo-"
,,Nebo co? Jsem tvůj starší bratr a ty jsi malá!!! Můžu si dělat co chci!!! A navíc on si na to zvykne!!! Je to jen ubrečené dítě!!!" Řekl.
Ale do dveří vtrhl William.
,,Michaeli?! Co se to tu děje?! Co to tady říkáš?! Ihned jdi do svého pokoje!!!" Zařval na něho William.
Ale Michael v klidu šel. Určitě si totiž říkal, že to ani komentovat nebude.