Always Present /VKook/

12.Část

Hej! "Hej!" Jungkooku vstávej přijdeš pozdě do školy měl by si být  rád že jsem tě přišel vůbec probudit"
Kook:P-Počkej cože to byl jen sen a ty si v pohodě s Jinem a jak jsem se sem dostal? " Tae:Mužeš mi říct o čem to k sakru mluvíš?  Kook: O nic nejde byl to jen sen neřeš to"
Menší chlapec si promnul oči a šel si vybrat nějaké oblečení do školy, když  ho zatím starší zaujatě pozoroval a nechápal co se Jungkookovi mohlo honit hlavou, protože jindy se tvářil neutrálně a všechny blbý kecy co kdy řekl nebo udělal měl na háku, ale dnes se tvářil nějak zklamaně, nebyl to prostě on a staršího to nejspíše hodně trápilo i když si to hned nepřiznal.
Tae:Kooku děje se něco? " Kook:Ne v pořádku je mi fajn" Tae:Vážně ti je fajn? Jen se probudíš a už vypadáš jakoby se ti měl zbořit celý svět"
Kook:A záleží na tom?! " Tae:Králíku teď už mi nemůžeš tvrdit že si v pohodě heh... Vlastně bych ti to stejně ani neuvěřil"  Tae v Jungkookovi viděl docela velkou beznaděj tak si ho přitáhl do pevného objetí a snažil mladšího nějakým způsobem uklidnit. Tae: Si trdlo Jungkookie víš to? "

Jungkookův pohled

Ano byl jsem hodně smutný ale nevěděl jsem proč, možná z toho snu a ještě když teď předemnou stojí mrzutý Taehyung tak mi není moc do smíchu, možná to je ten důvod, v tom snu byl tak okouzlující svým chováním a v realitě tohle, bojím se že k němu něco cítím ale modlím se aby to byla blbost.

Cítil jsem že mi asi brzo spadnou kapky z mokrých očí které jsem se snažil před Taehyungem skrývat, protože vím jaký je a nechtěl jsem schytat ještě větší výsměch než teď jen z mého ranního chování.
Hned po té co jsem konečně čekal že se starší rozhodl odejít z pokoje se ale jeho kroky přesunuly směrem ke mně, vše co jsem pak jen cítil bylo jeho teplé tělo obklopující to mé, jeho ruce mi zajely do boků aby si mě víc přitáhl k sobě ,nechápal jsem ho ale bylo mi tak hrozně že už jsem neměl navybranou než se přitulit také i když jsem věděl že to zase může dělat pro svůj prospěch ale já prostě potřeboval v tu chvíli nějakou oporu tak už mi bylo jedno jestli mi tímhle ublíží,
Tae: Si trdlo Jungkookie víš to? "
Ztrnul jsem když mi zašeptal do ucha tohle,asi jsem neměl potřebu se v tuhle chvíli něčemu bránit a vše co jsem udělal bylo jen pouhé přitisknutí více na Taeho.

Tae: Fajn to stačí už sis užil dost můžeš jít do školy!" 
Během pár vteřin si mě odsebe odstrčil a opět dělal že nic z toho se nestalo, tušil jsem že po téhle chvíli bude takový, vždy se takhle začne chovat a co pak zbývá mně než se s tím smířit,ale tentokrát jsem nechtěl být sám potřeboval jsem to nevím proč ale musel jsem v tu chvíli z toho smutku pocítit nějaký fyzický kontakt, a jediný kdo předemnou stale byl teď maximálně Taehyung se svým zamuřklým pohledem.
Kook: Tae prosím buď dnes semnou potřebuji tě"~ Každého někdy přepadne až takové typy úzkostí že by v tu chvíli udělal vše proto aby tu pro něj někdo aspoň 24 hodin byl, a já byl zrovna jeden z těch lidí, zatím co starší nevěděl co si myslet šel ke vchodovým dveřím od mého pokoje a začal šmátrat po klíči v zámku aby ho na několik západu uzavřel, zatím co já jsem stál furt na stejném místě a nevěděl jestli se chystá odejít nebo zůstat, nedával jsem tomu ani tu naději že by vůbec chtěl tak jsem se otočil zády k posteli a směřoval zpět do ní abych se uvelebil a mohl opět snít ve světě kde to mám aspoň rád.
Tae:Co ode mě vlastně teď čekáš stvoření jménem Jungkook"
Když jsem otočil hlavou vážně tam předemnou stal Tae, možná to bylo blbé ja vím ale s mojí dnešní přítulností jsem si staršího chlapce přitáhl do postele a přítulil se jak nejvíce jsem mohl... Bylo to divné Tae nemluvil jen se na mě díval s malým úsměvem na tváři, zajímalo mě co si zrovna v tuhle chvíli myslí nebo nad čím přemýšlí, každopádně mi to bylo fuk,měl jsem k dispozici člověka co mě hřál a také mi dal prostor na spánek protože nemluvil chvílemi mi připadalo že ani nedýchal.
Tae: Netuším proč to chci udělat ale vím že to udělám "
Jungkook:O Čem to mluvíš Taehyungu nerozumím tomu vlastně ničemu z toho "

Netušil jsem že se to stane znovu, ale teď to bylo takové něčím jiné, kdyby aspoň řekl nějaký pocit z úst  ale on furt mlčel až mě to přivádělo do rozpaků jen se přesunul nad mé tělo a propojil náš oční kontakt,ze začátku jsem se zmateně díval na jeho trochu rozcuchané vlasy protože mě přepadla stydlivost s panikou zároveň,stejně moje zvědavost byla krapet kupředu tak jsem se musel podívat i já, netušil jsem že Taeho oči jsou tak nádherné, chtěl jsem už koukat jen do jeho tmavěhnědých očí které prezentovali jiskřičky v očích, ani jsem si nevšiml že Tae je blíž k mému obličeji než byl do té doby dokud se nedotkly naše nosy špičkami o sebe, to už mi došlo na co se chlapec nedemnou chystá, zrudl jsem a nenejspíš ne málo ale věc za kterou jsem se proklínal byla ta že jsem se nebránil vlastně jsem to i v podvědomí vyžadoval, pomalu se bojím že ho vážně miluju, nechtěl jsem dál protahovat byl moc pomalí a já asi věděl že z tohodle pocitu co právě prožívá moje břicho se už nevymotám,vložil jsem ruku Taemu na zátylek a propletl ji menším strništěm vlasů, zatím co jsem si Taeho přitáhl do polibku,sice to není náš první polibek ale za to nejprocítěnější co jsme kdy měli, vlastně to skoro vypadalo jakoby jsme se líbali úplně poprvé,  bylo mi to asi nejspíš jasné...Taehyungu jsem doprdele tvůj... Ano miluju Kima Taehyunga... Přiznával jsem si jak jeho sladké rty opatrovávaly ty mé když jsem k tomu Taeho tiskl co nejvíce nasebe,v přitomné chvíli jsem začala zbožňovat jeho mohutné tělo které pomalu zalehávalo to mé zatím co jsem se z jeho zátylku přesunul k jeho tričku které jsem začal pomalu sundávat, netrvalo dlouho a jeho ruka se přesunula pod mé tričko a začal mě ho zbavovat též , vsadím se že nechtěl být s pocitem že by byl on ten pozadu, jak roztomilé,chvíli se z polibku odtrhl a podíval se opět tím svým roztomilým kukučem na mě než si mě posadil na sebe a opět propojil naše rty... Chtěl jsem mu být co nejblíž tak jsem svoje paže proplet kolem jeho krku zatím co Tae hned využil situace a dlaněmi začal zkoumat každé místo na mém těle bylo tu jedno místo u kterého jsem neměl šanci vydržet protože bylo jedno z nejcitlivějších na vrchní části těla... Ten vítězný Taeho úsměv když jsem vzdychl do polibku už napovídal k tomu že na mně bylo znát jak moc Taeho chci a potřebuju,také to nepopírám miloval jsem jeho doteky i vlhké rty obklopující ty mé.

Tae:fajn Kooku to už by stačilo

Starší se odtáhl od mladšího ale jungkook tohle už nechtěl dopustit, nechtěl aby dovolil odejít něco co čem mu začalo hodně záležet
Jugkook: Tae nechci aby si odešel mám tě rád vlastně ne jen rád a je mi hrozně když nerozumím tomu co se mezi náma děje...na chvíli si vždy myslím že mě máš také rád jakoby ses mi otevřel a pak rychle ustoupil a chtěl bych vědět proč...
Tae se udiveně koukal na Jungkooka a chvíli to vypadalo jakoby sám nechápal celou situaci ale šlo vidět že staršímu chlapci moc dobře vše celé docházelo,
Myslel jsem si že nastala ta chvíle kdy se už zvedne a odejde bez vysvětlení ale tentokrát zůstal, a a furt mi koukal do očí, a ani jsem nestihl zaznamenat že si mě onen kluk přitáhl rychle do náruče Tae: Mám strach Králíku chybí mi důvěra neměl jsem to lehké

Ahoj vítám tě u 12 části tohodle příběhu, netušila jsem že ještě dokážu navázat na tenhle starší příběh který jsem si ani pomalu nepamatovala,což mi také připomnělo že tohle je moje první kapitola roku 2020 eeeeej... Takže snad si tuhle kapitolu nějakým způsobem užijete a bylo to takové trochu secret mě opět vidět v aktivním stavu, bylo to také z důvodu že moje knížka jestli se to tak dá nazvat přesáhla 1,57K Wtttttt!!!??? Lidi jak???!!  I tak po málem infarktu děkuji a snad to do téhož to roku dotahnu do úplného konce příběhu.. ❤️😍😍😍😍
Cože? Děkuji