Trochu nepovedený románek

Část 1 (Ne)příjemné překvapení

Jako vždy Nelu ráno probudí neskutečně otravný budík, a tak se rychle vymrští z postele aby tu otravnou věc vypla. Chvilku sedí na posteli a protírá si oči. Za chvíli už ale stojí na nohou a jde do koupelny. Nachvilku se zasekne u zrcadla a nahlas řekne ,, achjo, zase to pondělí". Poté vezme kartáček a zubní pastu a jako každé ráno začne svojí obvylkou raní rutinu. Tím myslím : umytí obličeje, vyčištění zubů, učesání vlasů a krátké upravení obočí. Když je se vším hotová vydá se hned ke skříní s oblečením. ,,Venku je pěkná zima" říka si. Po 2 minutovém vybírání pořádně teplého oblečení( a poté oblíkání) si Nela všimne jak její mobil zavibrije. ,,Kdo mi píše takhle brzy ?" říká si ,,třeba to je ten hezoun Adam" dodá. S nadšením běží k mobilu, když ale zkotroluje kdo ji napsal, všimne si, že ji vlastně nikdo nepsal. Přišlo ji totiž jen upozornění že zítra píšou test z matiky... S protáhlým obličejem hodí mobil do aktovky a jde do kuchyně, kde na ní čeká pouze její máma. Nevěnuje jí ale žádnou pozornost, protože velmi spěchá do práce. Nela jí také ignoruje a jen kolem ní projde. Když si nazouvá boty, vzpomene si že je lichý týden a to znamená že mají 8 hodin. No a najednou se tváří ještě hůř. Při cestě do školy několikrát uklouzne na ledu ,ale naštěstí ji nikdo nespatřil. Když přijde do školy vrhne se k ní její nejlepší kamarád Marek. Marek je o rok starší než Nela a tak spolu bohužel nechodí do stejné třídy. Mimochodem Marek a Nela se znají už od dětství, no a Nela si poslední rok uvědomuje že Marek pro ní znamená něco víc než jen nejlepší kamarád. On sice není ten nejfešnější kluk na týhle planetě, ale je vždy milý a hodný. No aby jsme se vrátili k příběhu... Když přijde do školy vrhne se k ní Marek, ,,Ahooooj, hele promiň nemám moc čas, ale chci tě jen poprosit jestli by jsi mohla dnes po škole přijít do parku, chtěl bych ti něco říct." Marek vyhrkne. Hned na to odběhne. Nela tam jen stojí a chvíli ji tvrá než si uvědomí co se stalo. Jelikož už za chvíli začne zvonit, vydá se radši do třídy. Ty hodiny ji uběhnou celkem rychle, jen pořád musí myslet co ji chce Marek říct. V průběhu 7 hodiny ji zavibruje mobil. Nenápadně se snaží podívat kdo ji napsal. Po chvilí zjistí že ji píše Marek ,, Ahoj Neli, dnes sraz v parku kolem 15:30, musím ti něco říct". Nela neví jak reagovat a tak odepíše ,,Ok, nedokážu se dočkat co mi povíš". Poslední hodina uběhne jako voda, ale i přesto Nela pořád musí myslet co ji chce Marek říct. Když vyjde ze školy, hned se vydá do parku. Přijde k lavičce na které už sedí Marek. ,,Čau, no konečně jsi tady" řekne Marek. Hned na to mu Nela odpoví ,,Promiň něco mě zdrželo, no tak co, co mi chceš říct?" zeptá se s něžným usměvem. No víš... chtěl jsem ti to říct už dlouho, ale nějak na to nebyl správný čas" řekne Marek. Nela se hned začne červenat a vyhrkne ,, CO????". Marek se Nele podívá do očí a řekne ,,No víš já....já.....". No tak už se vymáčkni" řekne Nela. Oba se tiše zasmějí a Marek konečně řekne ,, No tak dobře, já.....já jsem si našel holku..." Tyhle slova Nele vezmou dech, cití se jako by ji právě někdo rostřelil srdce na několik kousků. Úplně neví co má říct, a tak řekne jenom ,,Aha, a koho?". Tváří se jako by byla na Marka hrdá, ale přitom by chtěla ihned od tamduď utéct. Marek ji odpoví ,,Rozálii, ona je přece tvoje spolužačka." ,,Ach, ano Roza." Odpoví mu Nela. Chvilku se na sebe jen tak dívají. Pak se Nela zeptá ,, A jak jste se dali dohromady?". Marek ihned odpoví ,, Dlouho se  mi líbila, no tak jsem se ji zeptal a bylo to." Nela opět neví jak odpovědět, a tak řekne ,, Aha, tak snad vám to dlouho vydrží." Hned na to Nela vytáhne mobil z kapsy a dělá že kontroluje čas. Poté řekne ,, Ježiši, to už je tolik hodin? Promiň ja už musím jít." Marek jen přikývné a Nela hned odběhne. Když zahne za roh a Marek už nemá šanci ji vidět, pustí se do breku. Nemůže tomu vůbec uvěřit. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)