love or slap

nový "domov"

Probudila jsem se. Ležela jsem na celkem pohodlné posteli a v ruce měla vpíchnutou nějakou hadičku. U dveří stála usměvavá zdravotní sestra s tácem v rukách. „Dobré ráno, slečno Colincová." Přišla k mé posteli a podala mi tác s houskou a nějakými prášky „snězte tu housku a vezměte si ty prášky, budete se cítit lépe." „Ten tác si můžete odnýst, housku jíst nebudu a ty prášky jsou zbytečné." Řekla jsem a otočila se ke zdravotní sestře zády, „tu housku vám nutit nebudu a ty prášky spolkněte nebo v nemocnici pobudete ještě týden." Nechci v tu zůstat ani hodinu, „dobře a, když si je vezmu pustíte mě?" „Kam bychom vás měli pouštět? Nemáte domov, budete převezena do dětského domova, ale nebojte jsou tam hodní lidé, kteří se o vás dobře postarají." Řekla mi s úsměvem a já ztuhla. Do děcáku??! To myslí vážně?! „Žádné prášky si brát nebudu a do děcáku mě nedostanete!!" Přikryla jsem si obličej peřinou a trucovala jako malá holka. „Slečno Katrine Colincová začněte se chovat na svých šestnáct let!" Okřikla mě a odešla, asi po dvou hodinách přišla do pokoje s nějakou další paní, která se mi představila jako ředitelka děcáku „můžete prosím připravit Katrine na odjezd?" „Ale jistě, že madam, Katrine běž se vysprchovat a tady máš tvé oblečení." Řekla mi zdravotnice a podala mi kupičku oblečení. Šla jsem si dát studenou sprchu, protože jim neteče teplá voda. A šla se obléct do svého "nového" oblečení, a pak jsme vyrazily do děcáku. Došla jsem do svého pokoje ve, kterém seděla na posteli nejspíš stejně stará holka jako já, podívala se na mě a potichu mě pozdravila „ahoj, jsem Lucy." „ahoj, Katrine." Sedla jsem si na postel naproti ní a chtěla se jí zeptat jak je tu dlouho, ale než jsem stačila něco říct tak už byla u slova ona, „asi se chceš zeptat jaký to tu je a jak dlouho jsem tu, jsem tu od svých desíti, táta zemřel a matka z toho zcvokla." Když to dořekla v jejích očí se zaleskly slzy, a svůj pohled upřela do země. Bylo mi jí hrozně líto, při jejích slovech jsme pomyslela na matku s otcem, když jsem byla malá tak byli skvělí rodičové, ale potom co zemřela moje starší sestra začali pít alkohol a začali mě mlátit. Při těhle vzpomínkách mi neposedná slza stekla po tváři. „Jsi v poho?" Z mého vzpomínání mě vytrhla Lucy „jo, jsem ok," odpověděla jsme jí být jediného pohledu. Najednou se z chodby začalo obývat zvonění nějakého zvonku, „večerka." Vysvětlila mi jednoduše a stručně Lucy, která to tu znala „dobrou," bez dalších slov si lehla zády ke mě „dobrou noc Lucy," špitla jsem a lehla si na postel a koukala do stropu. Co tě se mnou bude? Pomyslela jsem si hlavou mi poletovalo plno otázek na, které jsem neznala odpověď, po chvíli koukání do stropu jsem se přenesla do říše snů.

Takže další kapitola, doufám že se líbí ⭐. Byla bych moc ráda za zdílení této knihy, a okomentování.

Vaše Sandruška 💘