Nemám čas [SasuNaru] ✓

Nemám čas

Promiň zlato, ale dnes odpoledne nemám čas. Musím ještě cosi zařídit. Sejdeme se třeba večer. Líbám tě.

To už bylo potřetí za pouhý týden, co Sasuke napsal, že na mě nemá čas, že zase musí něco zařídit.

A co musíš zařídit? Třeba bych to mohl zařídit s tebou. Chybíš mi.

Napsal jsem mu hned. O pár sekund později mi pípla jaksi odmítavá odpověď.

Musím na úřady a vím, jak ty to tam nesnášíš. Zařídím to raději sám. Taky mi chybíš. Slibuju, že večer se u tebe zastavím.

Achjo, zase ty úřady. Poslední dobou se na ně vymlouvá pořád. A taky na svoje klienty. Pracuje ve firmě jako právník, takže má práce nad hlavu a já jsem rád za každou volnou chvíli, kterou se mnou může strávit. Jsme spolu teprve dva roky a já si pořád nedokážu nějak uvědomit, že já, Naruto Uzumaki, jsem klofnul Sasukeho Uchihu. Člověka, po kterém letěl snad kdekdo. Člověka, co dřív byl arogantní namyšlenej sebestřednej hajzl a děvkař. Jo, láska lidi mění.

Dobrá. Už se tě nemůžu dočkat.

Odepsal jsem jen. Na to už jsem odpověd nedostal. Nezbývalo mi nic jiného než čekat. Aspoň mezitím opravím testy ze školy. Pracoval jsem jako učitel tělocviku, matematiky a biologie na zdejší střední škole. Děcka mě měli rádi, respektovali mě. Nebyl jsem z těch, kteří jenom přednesli určitou látku a chtěli po děckách jen výsledky. Ne. Já se o ně skutečně zajímal. Chtěl jsem dělat ty hodiny zajímavé a zábavné. A zatím se mi to poměrně dařilo.

˚•˚•˚

V osm nula pět zazvonil zvonek. Vrhnul jsem se k nim a nadšeně otevřel. Do obličeje jsem si skoro vrazil puget rudých růží, které Sasuke držel v ruce.

,,Promiň to zpoždění, zlato," usmál se za nimi.

Vtáhnul jsem ho dovnitř a spojil okamžitě naše rty. Ten zmetek věděl, jak si mě získat.

Květiny jsem dal do vázy a vázu dal na jídelní stůl. 

Sasuke se mezitím usadil v obývacím pokoji. 

Donesl jsem na tácku dvě sklenky, láhev vína a zákusky.

,,Jo, takovouhle obsluhu si nechám líbit," usmál se znovu a zapnul televizi.

Pustili jsme si film, nalil jsem nám víno a přitulili jsme se k sobě.

,,Jaký jsi měl den?" zeptal se mě.

,,Ale jo, ušlo to. Zjistil jsem, co se týče tělocviku, že ty děcka jsou čím dál línější a neschopnější."zasmáli jsme se.

,,A co ty?" zeptal jsem se ho já.

,,Ale, řeším kauzu rozvodu a domácího násilí. Je to trochu zapeklitý. Najala si mě jedna ženská a ta tvrdí, že se chce rozvést protože ji manžel fyzicky i psychicky týral. No a chlap té ženské si najal kolegu a tvrdí mu, že se s ní chce rozvést, protože to byla ona, kdo ho fyzicky a psychicky týral."

,,Takže spousta práce a dokazování, kdo má pravdu," zhodnotil jsem.

,,Přesně tak. Rozvedou je, to je jisté, ale jde o to, komu přisoudí podíl viny. Myslím si ale, že u nich je to obojetné."

,,Jak to myslíš?"

,,No, dejme tomu, že se hádali, on ji vrazil facku, ona mu ji opětovala a už byli v sobě. Nebo naopak. O psychice ani nemluvě. Štěstí jen, že nemají děti, bylo by to o to náročnější."