Osamocena

▪︎1▪︎

Rose Heartbreak; 23 let; Paříž

Týden jsem Shawna od jeho zrady neviděla. Celou tu dobu jsem obývala Lilyin gauč a ujídala její zásoby. Nezlobila se, chápala mě. Domluvily jsme se, že se k ní nastěhuji a budeme se o mé dítě starat spolu. Takovou radost jsem neměla dlouho. Proto dnes půjdu do bytu, který jsme se Shawnem před lety koupili a nastěhovali se k sobě. Vlasy jsem si stáhla do culíku, převlékla se do čistého, vyčistila si zuby, upravila se a vyrazila na adresu mého, nyní bývalého, bydliště. Dávala jsem si pozor, aby mě nikdo nesledoval, nebo nefotil. Nebylo by mi to příjemné.

Dveře od bytu jsem odemkla a modlila se, aby nikdo nebyl doma. Přešla jsem do ložnice a vytáhla z poza skříně kufr, do kterého jsem si naházela jen to nejnutnější. Poté jsem přešla do koupelny, kde jsem si také sbalila a uložila do kufru, s botama jsem udělala to samé. Na zavazadlo jsem si musela sednout, abych ho vůbec zapla a vyrazila ke dveřím, kde jsem ho odložila a vyrazila do obývacího pokoje. Byl tu neskutečný nepořádek, flašky od tvrdého alkoholu, rozházené věci a uprostřed toho všeho ležel na gauči hnědovlasý otec mého dítěte. Slzy se mi dostaly do očí a já se je snažila rozmrkat, abych je zahnala a viděla čistě. Přešla jsem opatrně k šuplíku a hledala své doklady. Nebyly tu. Nakrčila jsem obočí a šla se podívat do jiné zásuvky. Nikde nebyly. Rozhlédla jsem se po pokoji a mé doklady s mojí fotkou měl Shawn v náručí. Pokroutila jsem nevěřícně hlavou. Přešla jsem k němu a snažila se opatrně dostat své doklady zpět. Mumlal ze spaní, vždy mi to přišlo roztomilé. Pousmála jsem se. Chyběl jen kousek a měla bych je, ale Shawn se pohl. Pohledem jsem vyhledala jeho tvář, stále spal. Oddychla jsem si a doklady mu vytrhla ze sevření. Pochválila jsem se a vyrazila ke dveřím si obout botasky. Doklady jsem uložila do kapsičky u kufru a byla jsem připravena odejít. Zrovna jsem odkládala klíče na skříňku u dveří, když jsem uslyšela jeho hlas v mé blízkosti. Otočila jsem se jeho směrem, usmíval se. Neváhala jsem a vzala kufr za rukojeť a otevřela dveře na chodbu. "Počkej přece!" Zakřičel zničeně. Zavolala jsem si výtah, pět poschodí se mi s kufrem tahat nechce, je strašně těžký. "Rosie." Zamumlal mi do ramene, když mě objal. Zavrtěla jsem se, aby mě pustil, ale stále nepřestával. "Shawne." Zlomil se mi hlas, málem jsem se rozbrečela. "Neodcházej mi, Rosie, znovu už ne. Prosím, já to bez Tebe nezvládnu." Jeho slzy dopadaly na mé triko. Bolelo mě to. "Na to jsi měl myslet dřív. A teď mě pusť, musíme jít." Výtah přijel a já vešla dovnitř, bez něj. Díval se na mě zmateným výrazem. "My?" Vzpamatoval se dřív, než se dveře výtahu stihly zavřít a ani jim to už nedovolil, zastavil je nohou. "Princezno moje, my budeme mít děťátko?" Chytl mě za ruce a díval se mi s jiskřičkami v očích do těch mých. "Žádné 'my' už není." Slzy mi zabránily vidět. Shawna jsem vystrčilaze dveří, hodila po něm zásnubní prstýnek a nechala zavřít dveře výtahu dříve, než se o něco pokusil.