Drahý Jine,
Úplně nevím, kde začít, ale to co vím je, že včera se naše pohledy střetly. A dokonce jsi se na mě usmál.
Bylo to zvláštní. Mával jsi mi a já tobě. Jsem tvůj kamarád a ty zas můj. Ale..mě to nestačí Jinie.
Ani nevíš, jak hrozně rád bych ti o sobě řekl. Jak rád bych ti to všechno pověděl, ale nejde to. Je mi trochu trapné psát ti tyto anonymní dopisy. Ale ty je stejně nejspíš nikdy neuvidíš.
I když máš samozřejmě plné právo na to je číst. Protože jsou o tobě a pro tebe.
Ovšem kdyby přeci jen někdy někdo mé dopisy odeslal, chci aby jsi věděl, že celkově bude dopisů 9. Je to zvláštní číslo, já vím, ale dává mi naději. Naději na 9 šancí. Šancí ukázat ti, jak moc mi na tobě záleží.
Musím tě ale o něco poprosit...
Prosím nehledej mě. Nesnaž se zjistit kdo jsem. Vím, že mi nechceš ublížit, ale tohle by mi ublížilo.
Promiň, že je to malé klišé, jako z filmu.
Ale ty jsi můj scénárista. Píšeš moji budoucnost.
- Chybíš mi.
N.
ČTEŠ
Nezkrotná naděje.
FanfictionDrahý Jinie, jak jen ti mám říct, že jsi pro mě jako nejzářivější hvězda na nebi ? Je to trochu vtipné, ale jakmile tě vidím, zastaví se mi svět. A v mém srdci je ta nezkrotná naděje.
