Smrtící minulost

1. Kapitola- Tělo ve skříni

Je Červenec. Další sobotní letní ráno. Je tomu již pět let, co Márty se svým parťákem Davidem odešli od policie pod obrovským tlakem veřejnosti. Márty měl sto osmdesát centimetrů. Měl tmavě hnědé oči a krátké vlasy. Vousy měl oholené na strniště. Už od základní školy hrál florbal. Často na něj koukal i v televizi, ale po úrazu kolene už nemohl pokračovat dál. K policii ho vedl jeho děda, který byl vysokým důstojníkem a než zemřel předal mu veškeré svoje zkušenosti. Márty byl vášnivý kuřák. Měl přátelskou povahu, ale se zločinci nebo podezřelými se nemazlil, často na ně křičel a ten kdo ho neznal by si mohl myslet, že je to nějaký agresor. Je pravda, že jeho chování bylo občas impulzivní, ale v soukromí vyprávěl vtipy a dělal si ze všeho srandu, a dalo by se říct, že zastával roli zlého poldy. Dalším jeho velkým problémem bylo, že si užíval popularitu a slávu, která přicházela s každým vyřešeným případem. Za to David popularitu nesnášel. Nenáviděl novináře a vždycky mu byli na obtíž. Často je nazýval "Zoufalými lidmi".  Byl to vysoký blonďák s modrýma očima "vyloženě árijský typ" jak si z něj dělal často Márty legraci. Od malička se rád hrabal v autech společně s jeho tátou. Ale, jelikož si s Mártym jako děti hráli pořád na vyšetřovatelé nebo soukromé detektivy, šel do toho společně se svým nejlepším kamarádem. I když nikdy nevěřil, že jeho nesnášenlivost k novinám bude oprávněná. David měl o rok mladší ségru Kláru a když už ho něco fakt naštvalo, tak to byla nespravedlnost. Vždycky byl spíš ochránce a ve dvojici s Mártym byl on hodný policajt.  Oba dva pracovali jako detektivové na případech zabývající se vraždami. Každý den se v práci setkávali s největší spodinou společnosti. Oba věřili ve spravedlnost a během vyšetřování se řídily hlavně instinktem a selským rozumem. Márty se občas nechal unést emocemi, ale i tak jim tahle kombinace přinášela velkou úspěšnost při hledání vrahů svých obětí. Jen jeden případ nikdy nevyřešily. Nikdy nepřišly proč a kdo zabil jejich učitelé ze základních školy. Tenhle případ byl obrovsky mediálně sledovaný. Davidovi to začalo vadit hned na počátku jejich neúmorného zájmu. Mártymu se obrovský zájem o jejich práci ze začátku líbil. Co by se mohlo přeci stát? Mají vyznamenání od prezidenta, vyřešili pár těžkých případů. Tenhle měl být jen další v pořadí, avšak podezřelých bylo hodně, ale s rostoucím počtem obětí se snižoval počet možných adeptů na titul "smrtící mašina".  

Všechno začalo  promyšlenou vraždou třídního učitele, kterému někdo přeinstaloval ventilaci nad sporákem tak, že místo aby vzduch odsávala, tak jej vháněla dovnitř do domu. Důmyslný, tichý a poměrně rychlý zabiják Cyklon B, který se používal za války v Osvětimi a jiných  koncentračních táborech, se postaral o své a splnil svoji misi na jedničku. Pan učitel při vaření večeře v podstatě zabil sám sebe použitím obyčejné digestoře, a tím že to byl starý mládenec se na něj přišlo až po jarních prázdninách. Okamžitě padla podezření na žáky, kolegy z učitelského sboru, kterých nebylo moc ale neměly svého kolegu příliš v oblibě. Byl velice inteligentní, starší, hubený pán, malého vzrůstu. Měl šedivé krátké vlasy a k nim upravený stejně barevný plnovous. Nosil kulaté brýle a vždycky chodil v plátěných kalhotách, mokasínech, košili a v barevně sladěném saku s kravatou. Všichni jeho žáci ho ale měli rádi, protože nebyl jeden z těch, který by vyvolával konflikty. Jeho práce učitele mu nebránila používat mozek a používat i normální rozum neocejchovaný titulem aby si něco dokazoval. Učil češtinu a dějepis a častokrát používal citáty starých filozofů. Veškeré učivo dokázal krásně vysvětlit a naučit. Jeho přednes vtáhl člověka přímo do historie jakoby ji dotyčný sám prožíval. Se svými žáky měl spíše přátelský vztah. Někdy jim sám omlouval hodiny, za slib, že dotyčný se látku doučí. Proto na něj měli jeho kolegové spadeno i přesto, že jim častokrát nosil ovoce ze své zahrádky. Byl to vášnivý zahrádkář a za domem měl velký sad různých ovocných keřů a stromů.