Tmnt- Oneshots

Zase doma

Nemohl spát.

Dva dny byl mimo doupě a i pryč z města schovaný někde v lesích, aby se zdokonalil ve vedení týmu, ale usnout se mu za tu dobu nepodařilo ani jednou.

I když jej tréning bavil a tento nebyl vyjímkou, těšil se domů. Těšil se ne jen na to, až bude pěkně doma nejlépe ve své posteli a konečně si dopřeje kvalitní spánek, který je po vydatném tréningu pro ninju velmi důležitý, ale myšlenka na to, co dělají jeho bratři ho ne a ne opustit a onoho tak moc vytouženého spánku mu stále nedopřávala. Bál se, jestli je doma vše tak, jak má být. Bude rád, když vše najde tam, kde to nechal než odešel. Včetně jeho bratrů.

To znamenalo, že doma budou všichni zdraví a bez modřin. Ani jednomu z nich tyto tmavé flíčky totiž moc neslušely. Tedy krom Rapha. U něj si musel přiznat, že právě u něj to byla známka jeho osobnosti. Že on je ten rváč a je za své bratry ochoten položit i vlastní život, a ty modřiny byly jakousi zmínkou, jak hrubý a nebojácný umí být.

Nebo jak se k němu uprostřed noci přikradl ustrašený Miky, kterému se zdála noční můra a celý další den se jej držel, kdyby náhodou se ukázal nějaký bubák.
A co teprve Donnie, který se k němu vkradl a nepotřeboval ani důvod aby vešel do bratrova pokoje a už vůbec neměl ve zvyku se ho ptát na to jestli může vstoupit.
Poprvé, když toto udělal, tak to zarazilo samotného génia, tak i Lea, natož jejich další dva bratry, kteří se to to ráno dozvěděli u snídaně. ( Nikdo z nich se s tím netajil.) Tenkrát neměl ani jeden z nich slov a jen překvapeně sledovali jejich milovaného Donnieho, jak se mlčky a s ruměncem na tvářích věnuje raději své snídani, než aby se bratrům podíval do očí.

Tyto vzpomínky jej zahřáli u srdce.

I když to byly jen dva dny, musel si přiznat, že se mu stýskalo.
Už aby se vrátil.

Zabalil si své věci a vydal se zpět do NYC.
*****

Pociťoval takovou únavu, že ani nezaznamenal, že se k němu nejmladší bráška rozeběhl, aby Lea pořádně přivítal. Měl namířeno rovnou do svého pokoje, kde si lehl na postel a do minuty spal rozvalen přes celé lůžko.

Michelangelo, celý zmatený bratrovým chováním se nenechal dvakrát pobízet a vydal se jako správný ninja za ním, aby zjistil co se stalo. Zaráželo jej, že se jeho bratr ani nezastavil natož aby k němu obrátil svůj zrak. Neměl rád, když je přehlížen. Ještě ke všemu Leem, který i když neměl čas, tak se na něj alespoň podíval, nebo přikývl, aby mu to bylo vráceno milionkrát sladčeji.

Jakmile Miky otevřel dveře od bratrova pokoje, naskytl se mu jedinečný pohled. Neváhal ani vteřinu, aby se doplížil k pelesti a lehl si opatrně k němu. Netrvalo dlouho a pokojem se ozývalo další poklidně oddechování naznačující spánek.
*****
Ani jeden z nich neměl tušení, co se kolem nich dělo dokud se postel neprohnula pod dalším tělem.

Přeci jenom Leo byl dva dny na nohou a moc toho nenapsal. Tedy, vůbec nespal. Zato Mikey, ten byl stále doma a válel si šunky na gauči a tím pádem, nespal tak tvrdě jako starší z nich a pohyb matrace zaznamenal. Otevřel rozespalá očka a málem vyjekl údivem, kdyby mu na obličeji nepřistála veliká zelená ruka patřící jen a pouze Raphovi, která jej umlčela. Ten se na něj zpoza Lea koukal dost zamračeně a když se Miky začal hyhňat a slintat mu do dlaně, hned se zamračil ještě více, aby nemusel používat slova.

Na štěstí pro všechny to zabralo. Není radno budit jejich vůdce.

Michelangelo toho okamžitě nechal.
,,Koukejme kdo se to doplazil k velkému veliteli..." Zavtipkoval, zatím co se zase zachumlal po boku Lea, který se v ten moment, co promluvil, zavrtěl, ale vypadalo to, že spal poklidně dál. Byl asi opravdu unavený.

Ralph to pro tentokrát nechal být, protože bratra nechtěl probudit a místo toho, aby Mikeymu vynadal se uvelebil z druhé strany a během chvilky zase všichni poklidně spali.
*****
Donna, který se z Doja dostal jako poslední, a zůstal na něj úklid, ani nepřekvapilo, když jindy tak všudypřítomné bratry nemohl najít. Bylo mu hned jasné kde jsou, když si spojil to, že se dnes Leo měl vrátit z tréningu, neváhal ani minutu a vydal se rovnou za nimi.
*****

Jaké to bylo pro Lea milé probuzení a ten nejmilejší a nejroztomilejší pohled na další troje oči, které byly plné štěstí a pohody. Nemohl si odpustit se na ně pousmát.

,,Jak jsem rád doma."

Takový malý pilotní díl. Uvidíme jak se bude líbit a kdyžtak budeme pokračovat.☺️😉

Příjemné početní přeje Andy.