DARIA |HP| ✔

I.

Ponuře se tvářící dívka procházela temnými chodbami domu na Grimmauldově náměstí 12. Dobrá nálada z dnešního dne jí přešla již před několika desítkami minut, kdy byla součástí schůze Fénixova Řádu.
Normálně by byla ráda, že tam mohla být, vždyť to byl její sen, ale návrh, který vypadl ze starého muže, jí obral o to nadšení. Cítila se sklesle.
Bez klepání, protože věděla, že tam nikdo nebude, vstoupila do temné místnosti na konci chodby. Vždy byla samotářská, nevadilo jí být i několik dní v kuse jen se svou osobou, a o to víc jí překvapil muž, jenž seděl na staře vypadající posteli působící chladem.
,,Myslela jsem, že jsi již odešel." Překvapení, které se jí jen těžko podařilo skrýt, však bylo lehce znát v jejím tichým hlase, ale o to víc v jejím postoji. Nechápavě pozorovala zjizveného návštěvníka, se kterým se před necelou hodinou smála vtipným zážitkům z jeho pubertálních let.
,,Dnes tu i s Tonksovou zůstaneme přes noc." Vysvětlil s mírným úsměvem, který se vkradl do jeho tváře. ,,Chceš si promluvit, Dario?"
Černovláska chvíli přešlapovala na místě, aniž by si to uvědomovala. Můžu mu věřit? ptala se nejistě sama sebe. Jasně že můžu! okřikla se, než si sedla vedle něj. ,,Dobře." Špitla ještě.

Poslední týden prázdnin uběhl obzvláště rychle. Aniž by si to studenti uvědomili, nastal den návratu do školy Čar a kouzel v Bradavicích.
Mladík, kterého každý zná pod jménem Harry Potter, procházel úzkou uličkou ve vlaku a snažil se nalézt kupé, ve kterém se nacházejí jeho přátelé. Nebylo to však tak jednoduché, jak se může na první pohled znát. Po chodbičce chodilo nespočet dalších žáků, kteří hledali kupé se svými přáteli, výjimky volné kupé.
,,Harry!" Jmenovaný černovlásek se prudce otočil, aby se mohl usmát na svého kamaráda z nebelvíru. Úsměv, jenž zdobil mladíkovu tvář, se jen rozšířil při zavedení do vlakového kupé, kde byli ostatní jeho přátelé.
,,Ahoj." Pozdravil všechny a zapadl na místo vedle Hermiony, která v ruce držela knihu s pevnou vazbou.
,,Co se stalo, Harry? Taťka říkal, že tě vyloučí z Bradavic." Pronesla do krátkého ticha blondýnka, která si v klidu četla magazín Jinotaj, který pořád někomu nabízela.
,,Jo! A proč jsi nemohl přijet k nám na zbytek prázdnin?" Ptal se nechápavě zrzek.
,,Nevyloučí mě. Brumbál mi to z nevysvětlitelných důvodů zakázal, celý prázdniny jsem byl u Dursleyových." Zašklebil se znechuceně chlapec s jizvou na čele ve tvaru blesku.

,,Zara Zarolli." Pronesla vysoká profesorka do ticha Velké síně, kde se ozývalo jen šeptání nejrůznějších studentů, smích a klapání bot o zem prváků, kteří přicházeli ke stoličce, na které polehával staře působící Moudrý klobouk, který zařazoval do jedné ze čtyř kolejí. I tak se stalo teď. Smích několika havraspárštích studentů byl slyšet celou síní, šeptání malých dětí, které byly ohromeny tou okolní krásou, a klapání bot malé, blonďaté dívky se rozlehal do všech stran.
,,Mrzimor!" Zahalekal hlasitě klobouk po pár vteřinách, které malé dívce připadaly jako hodiny. Profesorka přeměňování jí vyslala ke stolu, kde seděli její nový spolužáci, a naposledy se podívala do pergamenu a poté na černovlasou dívku, která jako jediná stála před ní.
,,Daria Snape." Dívka se s neskrývanou sebejistotu rozešla ke stoličce, na kterou usedla než jí byl na hlavu odložen starý, potrhaný Moudrý klobouk.
,,Hm, další z rodu Snapeů. Čekal jsem tě, avšak mnohem dříve. Je pro mě překvapení, že zde nejsi již od prvního ročníku. Pročpak tomu tak je?"
,,Máš mě za úkol zařadit do koleje nebo vyslechnout?" Zavrčela tiše směrem ke klobouku, který se vyjímal na její hlavě. Asi zázrak, ale konečně zklapnul.
,,Oh, samozřejmě. Tohle bude Zmijozel, podle tvé re- " Dívka ho nenechala ani domluvit a už si ho sundavala z hlavy. Spojená z výběru koleje kráčela za potlesku ke zmijozelskému stolu.

,,Ta holka mi je povědomá." Nastal již večer a Harry se svými přáteli seděl ve společenské místnosti a přemýšleli nad tajemnou dívkou, kolem které panovalo mnoho zvěst. Tak třeba, že byla ukrývaná Snapem před Pánem zla, je smrtijedkou, má za úkol zabít či přivést Harryho Pottera Voldemortovi, a tak podobně. Jenže tmavovlasý nebelvír nevěřil ani jednomu.
,,Odkud, Harry?" Zeptala se zvědavě Hermiona, která si i při povídání četla z učebnice lektvarů.
,,Myslím, že ve Štábu. Byla tam se Snapem na schůzi. Přes noc spala v pokoji, který patřil Regulusovi, v noci jsem jí tam potkal. Povídala si s Remusem, něco, že nemá v plánu ho hlídat, a že všechno bylo vymyšleno za jejími zády. Remus jí doprovodil do toho pokoje, než zmizel v tom jeho." Vysvětlil jim zamyšleně Harry, při čemž pozoroval jakéhosi prváka, který se snažil ukázat svým novým přátelům nějaké kouzlo, které mu ovšem moc nešlo, takže se setkal jen se smíchem dvou malých nebelvírů. Při pohledu na ně se mu promítla v hlavě vzpomínka na jejich seznámení s Hermionou ve vlaku, kdy se snažil Ron přeměnit svou krysu ve zlato.
,,To, že tam byla není tak zvláštní, byla tam s jejím otcem. Ale to, o čem se bavila a Remusem už podivné je." Přitakala ihned, načež Ron jen přikývl a dál se ládoval sladkostmi, které dostal od Freda a George, což nezvěstilo nic dobrého.