Vyprávění z černého deníku

×Na Kousky×

Byla jednou jedna holka co se jmenovala Cindy. Milovala děti, udělala by pro ně vše. Jednou se musela přestěhovat do nového domu, kde objeva starou půdu. Jedním z krámů pokrytých pavučinami byla krabice plná plyšáků. Rozhodla se je odnést malým dětem do nemocnice aby nějak zabili čas.

Po cestě se krabice mírně kymácela ale Cindy to moc nevnímala a říkala si je to jen velká těžká krabice a chodník má boule a různé nevyrovnalosti (hůř se po něm chodí) . Nic to není. Po chvilce kdy se krabice pořád tak jako vrtěla, se Cindy zastavila a podívala se dovnitř l. Nic zvláštního tam nebylo. Měla jsem pravdu. Byl to jen plány poplach. Šla tedy dál.

Když došla do nemocnice tak ji všichni přivítaly s radostí . Už ji znaly a její návštěva byla pokaždé milým překvapením. V nemocnici pobývala jedna malá holčička. Jmenovala se Joli a byla pripoutaná k vozíčku do konce svých dnů. Milovala růžovou takže není divu že si z nových hraček oblíbila právě toho nejhuňatějšího a nejrůžovějšího zajíčka jaký byl kdy vůbec vyroben. Byla z něho tak moc nadšená že by její pohled na nového kamaráda roztavil snad i šutrák.
Cindy si s Joli hrála snad celý den než si uvědomila že už je dost pozdě. Sice s nikým nebydlela ale byla na nedochvilnost a nechává I prázdného baráku docela háklivá. Ale když ji sestřičky velkoryse nabídly přespání v některém z prázdných pokojů, věděla že je to vzácný případ a nemohla odmítnout.

Druhý den se už už chystala  s prázdnou krabicí k odchodu ale jedna sestřička ji zastavila.
"Promiňte, že vás ještě zastavuju ale neviděla jste Joli?" optala se roztřeseným hlasem.
"Ne dnes ještě ne ale vsadím se že tu někde je a hned se najde ale kdyby něco můžete mi zavolat" uklidnila ji Cindy a s rozloučením se vydala ven z nemocnice.
Po cestě začala přemýšlet jestli by tohle uklidnilo i ji a nevěnovala moc pozornost okolí. Až po nějaké době chůze si uvědomila, že na to, že je ta krabice prázdná je poměrně těžká.
Zastavila tedy, položila krabici na zem, otevřela víko a to co tam nalezla ji vrhnulo vodopády slz do očí.

Byla tam totiž malá roztomilá Joli s rozlamanými a pomalu odřezanými končetinami a pochroumaným celým tělem. Na hrudi v mačkala v obětí svého nejlepšího kamaráda..králíčka se skleněnýma očkama.
Cindy se cítila jako by jí v tu ránu přestalo být srdce. Nikdy si ne uvědomovala s jakou láskou se o malého prcka starala a co všechno pro ni znamenala.
Přes uslzené oči pohlédla na obrovský lišácký úšklebek malého růžového mrňavce ale víc.. už nestihla

Mno.. Toto byl snad můj úplně první vymyšlený příběh. Potíž byla v tom že má dva konce ale já nevím který je originální. Každopádně tenhle mi přijde zajímavější. (možná bych po čase vydala i ten druhý ale to se uvidí podél toho jestli to někdo bude číst. '°^°')

...
O-O