Minulost.

3.

26.12 - tedy 2 týdny po minulé ,,kapitole,, 

,,Mami? Fakt tam musim?"  Přisedla jsem si k velkému stolu v jídelně, jelikož jsou (nebo spíš byly) Vánoce rozhodla jsem se jet za rodinou. Ta se skládala z mámy, babičky, dědy, bratra a mě. 

Bratr je skoro pořád v práci, dědeček a babička bydlí od nás skoro 70 kilometrů a máma pracuje jako doktorka, proto se vídáme jen na Vánoce. 

Bohužel se letos pořádá u ,,sousedů,, z vedlejší vesnice Vánoční oslava, abych pravdu řekla vůbec se mi tam nechce. 

,,Ano, byla bych moc ráda kdybys tam jela se mnou. A sousedi tě neviděli nejméně 4 roky. A taky bude tam kluk zhruba ve tvém věku." tajemně se usmála, nakonec jsem souhlasila. Přeci jen to dělám kvůli svojí mámě. 

Na oslavu jedeme kolem osmi, teď je sedm hodin a jedenáct minut. 

V osm

,,Pojď už, nestihneme to." houkla na mě mamka od auta a já jen odevzdaně přikývla. 

Jeli jsme snad deset minut než jsme zastavili u velkého domu který patřil našim ,,sousedům" 

Nádech, výdech a jdeme. 

Máma zazvonila a po chvíli přicupitala ke dveřím sousedka Jaroslava, která má něco kolem šedesáti let.

Mile nás uvítala a pozvala dovnitř, řekla nám stejně milým tónem jakým nás přivítala abychom šly do obýváku. 

Když jsme vešly do obýváku zadrhl se mi dech. Na gauči seděl........

Joker který vytáhl pistoli a postřílel nás! 

KONEC

Ne, dělám si srandu. Pokračujeme!

Na gauči seděl Marek a.k.a. Marwex, co tu sakra dělá?!  Ostatní ,,sousedé,, se kolem vesela bavili, jen on koukal do mobilu. 

,,Tohle je ten kluk v mém věku?" podívala jsem se na mámu vyděšeně. Ona jen přikývla a řekla: ,,Jdu si popovídat se svými kamarádkami. Běž za ním, alespoň se konečně trochu pobavíš." s těmito slovy odešla a mě nezbylo nic jiného než si jít sednou vedle něj, jinde volno nebylo. 

Ani nezvedl pohled od telefonu, to mi dosti vyhovovalo. Vytáhla jsem z kapsy u kalhot mobil a tichými krůčky se přiblížila ke gauči. Poté jsem se v rámci možností posadila co nejdál od něj, avšak má ,,špionážní,, stránka asi zůstala v Praze protože si mě všiml. 

Jakmile zvedl hlavu vyhrkl první otázku: ,,Sun?" na tuhle jsem asi ani nechtěla odpovídat, bohužel jsem mu nemohla hodit zobrazeno a tak jsem se nervózně usmála ,,Heh... asi jo?" 

Okamžitě schoval mobil a promluvil zase: ,,Proč si se nikomu z nás už neozvala?" nervózně jsem se ošila ale pak mi došlo že na to asi budu muset odpovědět. 

,,No.... před zhruba rokem a půl měla moje sestra nehodu. Jela v noci autem a nějaký opilý řidič do ní narazil a pak ujel. Ona narazila do stromu a pak když jí převáželi do nemocnice. Asi po dvaceti minutách. Zemřela.

Pak když jsme se to dozvěděli můj otec začal pít a jednou to prostě přehnal a zemřel taky. No takže tak nějak to bylo, no a pak už jsem vlastně neměla moc důvodů proč žít a nechtěla jsem nikomu z vás kazit život svýma tehdejšíma depresema." utřela jsem si slzičku a sklopila hlavu. 

,,Můžeme si jít promluvit nahoru?" zeptal se a já přikývla. 

Když jsme vešli do jeho pokoje který byl až moc povědomý tomu z videa začal znovu mluvit. (tohle je fakt špatná otázka, ale zapadá to do příběhu. :D) 

,, Chápu že je to dost špatná otázka, ale nechtěla bys znovu začít natáčet. Hodně lidí psalo donedávna pod mé a kluků videa kde jsi a tak." 

Nad tímhle jsem ještě nepřemýšlela, vlastně mi to i dost chybělo a konec konců není to tak špatný nápad. 

Ani jsem moc nepřemýšlela a znovu se zeptala: ,,A co bych jim měla říct?" nad tím taky asi moc nepřemýšlel.