Ve stínu snu...

Povídka zatím nenese název ale jen číslo. Nemá nikoho zesměšňovat ani urážet. Vyhází z podivného snu, který byl opravdu ale opravdu divný...

Lžička narážela do misky a vytvářela nepříjemný zvuk. Ten zvuk mi trhal uši, ale byl jsem moc líný na to, abych začal jíst normálně. Snídal jsem vločky což u mě bylo velice neobvyklé, neboť jsem ráno jedl málokdy. Byl jsem již oblečený do kalhot a své oblíbené košile s povolenou kravatou. Jak moc nesnáším, když si ji musím utáhnout. Přes židli bylo přehozené sako, ve kterém jsem již měl doklady i placku připravenou, abych je nezapomněl zase doma. Ano, často jsem byl nucen se pro ně vracet. Zbraň stále ležela na stole, takže pouzdro na boku bylo prázdné. Pistole byla pocákaná mlékem stejně jako většina stolu. Vzdychl jsem a odnesl misku do dřezu, kde jsem ji opláchl a položil vedle, aby uschla. Zbraň ulepená od mléka skončila nakonec po krátkém setření v pouzdře a já byl téměř připraven odejít. Slovo téměř je doopravdy podstatné. Den začal nudně, na to že se ve městě vyskytli jisté vraždy. Ale to se změnilo, a to velmi rychle.

V momentě, kdy mi sako dolehlo na tělo se dveře k mému bytu rozlétly. Mohlo to znamenat jen jednu věc. Bez mrknutí oka jsem jen tiše zasténal a zabezpečil si zbraň v pouzdře. Ve dveřích stála hubená žena s havraními vlasy. Pohledem mě probodávala tak mocně, že jsem cítil, jak mě píchá u srdce. Pak mi to došlo. Opravdu mě tam píchalo. Tiše jsem zasténal, ale nechtěl jsem jí udělat tu radost a požádat ji, aby těch svých kejklů nechala. Beze slova zvedla ruku a já věděl. Neviditelná síla mě nadzvedla a mrštila mnou do křesla. Křeslo ovšem nebylo připravené na takové věci, takže jsem skončil na zemi i s ním. Chvíli jsem jen ležel a modlil se, aby odešla. Věděl jsem, že je vytočená což znamenalo, že zatím mám štěstí, že znovu neletím z okna jako minule. Po chvíli sbírání odvahy jsem otevřel oči. Což při pohledu zpátky byla velká ale opravdu velká chyba. Stála nade mnou. Vteřinu jsem přemýšlel o znovu zavření očí, ale nechtěl jsem to okno riskovat.

Dívala se na mě a já věděl, že šance dostat se z toho už teď téměř není. Sáhla do kapsy kalhot a vytáhla zmuchlaný papír, který roztáhla tak, abych ho viděl. Byla na něm fotka zmizelého páru. Což bylo v místních lesích docela běžné, že se lidé ztratili a třeba za dva dny našli. Bohužel tihle se našli po třech dnech mrtví. Přesněji by bylo lepší říct totálně na kaši. Jediné, co zůstalo v pořádku, byly hlavy, což mi usnadnilo potvrzení totožnosti. Odvrátil jsem zrak a zkusil jsem se usmát a otevřít rty, abych jí alespoň pozdravil. Chyba. Zase mě zvedla a přirazila na zeď. Až teď to bylo vážné, protože jsem nebyl schopen pohybu. „Už si necháš pomoci, že ano?" Konečně promluvila a hlas se jí třásl hněvem. Což pro mě nebylo nic nového. Přece jen je to bývalá přítelkyně. Vlastně by mě nešokovalo, kdyby s ní nepřišli i ty další dvě. „Myslím, že to zvládnu, Michaelo, takže můžeš zase odejít. Musím jít do kanceláře a rád bych tam došel po svých." Vyštěkl jsem po ní. Čekal jsem, že z těch dveří vyhodí mne. Uvolnila svoji sílu a já spadl zpět na zem. Svezl jsem se po zdi až na zadek. Cítil jsem se rozlámaně ale pořád lépe než minule. Otočila se a mířila ke dveřím, kde bez otočení jen zasyčela. „Doufám, že nebudeš hloupý a přijdeš si pro radu, když nebudeš vědět." Uchechtl jsem se a pomalu se sbíral. Oblečení neutrpělo žádné poškození kromě prachu. Rozhlédl jsem se po té spoušti, co mi doma zbyl. Neměl jsem náladu to ještě uklízet. Konečně u auta a bez jediné zlomené kosti. To se dá považovat za začátek dobrého dne. Cesta do kanceláře proběhla naprosto v pořádku. Tedy když nepočítám promítání místa činu a přemyšlení jak dál. Práce jako práce.

Na okrsku nás bylo beze mě necelých šest. Proč necelých? No Sabina byla malá roztomilá slečna, která vypadala sice na patnáct, ale naštvat jí bylo téměř smrtící. A ano pro ty, co to zajímá, je další na seznamu bejvalek, co mi chtějí ublížit. Díky bohu nemá podivné síly jako Michaela. Takže přinejhorším od ní dostanu pěstí nebo kulku. Nevím, co je lepší, ale rozhodně se méně vyžívá v tom, jak mi ublížit. No každopádně dále na okrsku byli další lidé, kteří jsou vlastně nedůležití. Akorát dva jsou podstatní. Riry což je naše forenzní expertka. Je spíše jako moje dcera, cítím se zodpovědný za ní. Jsem tu pro ni a ona pro mě, když se potřebujeme. Přišla ten rok, co já a je šikovná, takže se tu bez problému uchytila. A ten druhý je muž tedy vlastně žena Kimi. Ale mluví o sobě jako o klukovi a já jsem si již zvykl. Je silná, dobrosrdečná, a hlavně je to skvělý parťák. Nebrání se novému, ale občas je poněkud suchá a snaží se mě umravnit. Což se jí moc nevede, ale to se povede opravdu málo komu.

Povedlo se mi projít vstupem i chodbou bez toho, aby si někdo všimnul, že jdu pozdě. Otevřel jsem dveře do svého kanclu. Moje kancelář vypadala poměrně slušně. Na stole se válelo mnoho papírů, u kterých jsem ani já sám nevěděl, co tam dělají. Pyramida z plechovek od energy drinku tvořila pyramidu na shazování. A krabice od pizzy se mi naskládali skoro vysoko jako je stůl. Bohužel příští týden zase přijde uklízečka a moji snahu vyhodí. Zasedl jsem si za stůl a jedním pohybem ruky si ho dokonale uklidil. Nohy šly okamžitě na stůl a já se konečně uvelebil. A čekal, až pro mě přijde Kimi.

Ani nevím jak dlouho, ale vzbudilo mě až její prásknutí dveřmi při příchodu. Ihned spustila nějaké nadávky. Z toho, co jsem pochytil tak šlo o nějakou holku nebo kluka. Protáhl jsem se a za ramena jsem ji táhl ven. Plán byl, že pojedeme za místním lovcem, který se vyzná v místních lesích. Byl starý, až trošku senilní, ale les znal dokonale. Bohužel Kimi se rozhodla mi cestu k němu zpříjemnit a začala mi vykládat o jejím rande včera večer. Což o to, to mě nevadilo ale to, že plánovala se zastavit ještě na snídani mě ubíjelo. Rozhodl jsem se, že ji nechám v bistru a půjdu napřed. Krám s loveckými potřebami byl nalepený na starém skladu. Děsivé to místo, problesklo mi hlavou a ihned jsem si vzpomněl, jak moc by to tam slušelo té čarodějnici. Pak jsem si vzpomněl na dnešní ráno a úsměv mi zmrzl na rtech. Došel jsem ke dveřím a otevřel si je, zvonek zazvonil což bylo přinejmenším otravné a já za sebou zavřel. Obchůdek byl malý, ale věcí tu bylo dost. Od nožů až po spacáky a stany. „Co si přejete, mladý pane." Ozval se hlas za mnou, až mě to vyděsilo. Vytáhl jsem odznak a ihned jsem mu položil otázku. „Prosil bych na mapě označit ty nejlepší místa pro schováni při lovu." Mužík jen zakýval hlavou a zmizel za regálem. Nechtělo se mi za ním, takže raději jsem se věnoval přemyšlení, zda dneska budu spát v kanceláři nebo půjdu domů. Ráno doma totiž znamenalo další létání sem a tam. A to se mi nechtělo znovu opakovat. Stařík se vrátil i s mapou, mlčky mi ji dal, a nakonec jsem zjistil, že znovu stojím na ulici. Bylo necelých jedenáct hodin dopoledne, takže na ulici jsem stál sám.

Pomalým krokem jsem se vracel zpět do bistra, kde na mě čekala Kimi. Avšak něco mi říkalo, abych udělal ještě jednu zastávku, a to hned v tom skladě vedle obchodu. Otočil jsem se na patě a znovu došel ke dveřím. Byli otevřené a při nakouknutí problikávali světla. Odjistil a vytáhl jsem si zbraň a vkročil dovnitř. Byl překvapivě prázdný až na pár krabic a schodů do druhého patra. Schody vrzali a mnohdy jsem se bál, že i prasknou. Díky bohu se nic nestalo a já se dostal do druhého patra. Zde svítilo denní světlo z velkého okna. Tentokrát ale místnost byla plná věcí jako židle, stůl, skříň a dokonce notebook. Vydal jsem se ke skříni a opatrně otevřel. Byla plná dámských šatů, některé se mi zdáli povědomé a má teorie o Michaele se mi jevila jako reálná. Stůl byl uklizený a počítač byl zabezpečený heslem. Potřeboval jsem na to Riry, ale nepřišlo mi vhodné jí táhnout sem, takže jsem popadl laptop a pomalu šel zpět dolů. No a jak to, tak bývá, při vstupu zpět na schody jsem uslyšel, jak někdo míří nahoru. Napadla mě jediná věc. „Tady policie, kdo je tam?" Zakřičel jsem a zbraň jsem namířil dolů ze schodů. „Dominiku?" ozval se dívčí hlas a mě bylo jasné, kdo to byl. Může být ten den hroší? No, pokud bůh je, tak tohle je od něj přímo mistrovský žert. Michaela a teď i Mary v jeden den, to už je moc. Ano pokud se ptáte, tak další bývalá přítelkyně. Místní právnička, co mi ráda osladila život, a to nejlépe pořádnou lžící soli.