Byl pátek večer a já zase neměla co dělat. Neměla sem co dělat z mim nudným životem kromě sledování telky, sedění u počítače nebo kontrolování telefonu, jestli mi nikdo nenapsal - nikdy mi nikdo nenapsal. Naštvaná a vytočená sem se postavila a odešla do svího nudnýho pokoje, kde sem zase neměla nic lepšího na práci.
Hlavu sem zaryla do peřin neustlaný postele a křičela sem do polštáře, nechala sem frustraci proudit ven z těla. Proč nemůžu být normální ? Co ? Je to tak moc ? Jenom jít ven a uvolnit se.
A zase, to není v mojí povaze. Narodila sem se a byla vychovaná jako křesťanka, naučili mě, že mám respektovat svoje tělo a svojí morálku a že Bůh vidí všechno, co dělám. Naštvaně sem vzdychla.
Kdyby mí rodiče zjistily, že dělám věci, který normální teenageři dělaj, zamkly by mě do pokoje na několik týdnů (né i víc) a měla by sem zaracha, co znamená žádná telka, počítač ani mobil, takže všechno, na čem v mím životě záleží.
Takže tu radši budu ležet a smutnit do konce mího života a potom, och ano..... umřu.
Bylo to jako kdyby Bůh vyslyšel moje prosby a vnitřní nářek, protože mi okamžitě přišli tři sms-ky a ve všech bylo to samí : Block party, dnes o půlnoci v Richmondě, všichni sou pozvaný.
Moje vnitřnosti se třásli vzrušením, rycle sem se převrátila z postele, koukla sem se na hodiny 23:30. Měla sem půl hodinu na to, abych se dala do kupy a vypadala hezky. Aspoň tak hezky, jak se dá...
Nevim proč sem ten večer tak náhle vevnitř cítila dobrodružství, ale líbilo se mi to. Dalo mi to úplně novou chuť do života. I po mim výlevě o tom, co by se stalo, kdyby to mí rodiče zjistili. Plánovala sem nemyslitelné. Plánovala sem utéct.
Spěchala sem do koupelny, rychle sem ze sebe schodila všechno oblečení, horkou vodu sem pustila předtím, než sem vlezla do sprchy a nechala se zahalit kapičkami páry.
Po tom, co sem se osprchovala, sem si okolo sebe obmotala ručník a přeběhla přez pokoj ke skříní. Vyhazovala sem všechno, co sem měla ve vnitř, nemohla sem uvěřit, že sem neměla ani jeden outfit, který by vypadal dobře na party, ale pak moje oči spatřili úzké rifle, bílé volné tričko, které by sem měla přesně pár centimetrů nad břichem a koženou bundu na to. Ano, tohle bylo přesně to, co sem hledala, ani sem nevěděla, že něco takovího mám, ale nestěžuju si. Bůh byl tentokrát na mojí straně, a teď? chystala sem se to využít.
rchle sem odhodila ručník na podlahu, oblíkla si podprsenku a kalhotky předtím, než sem se natáhla do riflí, trička a bundy. Natáhla sem si ponožky, předtím, než sem si obula černo-bílé conversky.
“Vypadám úžasně.“ Řekla sem si sama pro sebe, když sem se koukala do zrdcadla vedle sebe. Cítila sem se živá, čerstvá a užívala sem si úplně každou sekundu z toho.
A teď je čas na make-up, řekla sem si, když sem vběhla do koupelny, vytáhla sem svojí sadu a rozbalila sem všechno, co sem měla, přehrabovala sem se v sadě, až do kud sem nevytýhla bledý stíny na oči předtím, než sem si na tvář make-up (jenom trochu, abych překryla chyby) a nanesla sem řasenku na řasy. Pak přišlo rozzáření mích rtů leskem a byla sem připravená jít.
Vzala sem si telefon, dala si ho do kapsy u riflí a pomalu po špičkách sem přešla do haly, poznala sem všechny místa, kde by podlaha mohla zavrzat a obcházela sem je, tak sem bezpečně přešla dolů schodmi a ven před dveře předtím, než by nikdo věděl, že sem odešla.
Cítila sem noční vzduch na tvářích, cítila sem něco růst ve vnitř. Nova já, nemohla sem uvěřit, že sem se chystala jít ven z domu a jít na nějakou party. Ale stálo to za to, určitě to stálo za to.
