Ahoj, ráda bych vás přivítala u stezky života jedné holky. Malinká holčička která ještě pomalu ani neví co s životem, ale život s ni už má jisté plány. Ptáte se jaké? Jste na správném místě, tady se totiž bude povídat o příběhu malé bojovnice... co kdyby jsme jí začali říkat třeba Becky.
Becky to už od mala neměla nejjednodušší, její rodina se často hádala a ona se cejtila jakoby ani neměla žít. Přesto tu vždy byli i ty šťastné momenty, které žila naplno. Becky od pěti let žila skoro jen venku s kamarádama. Zatímco za dveřmi jejiho domova se neustále hádali její rodiče. Snažila se to neřešit, ale už věděla že pokaždé co jen vejde domu a sundá si botičky bude zle a tak to taky bylo. Pokaždé co přišla domů nevyhnula se hádkám které se děly okolo ni, nadávky už postupem času začaly i na její osobu. Byla z toho strašně moc špatná, den co den stejný scénář. Jako malé dítě byla uvězněna mezi dvouma dospělými co vedou hádky o všechno možný. Někdo byste si teď mohl říct že v pěti letech dítě nic nechápe, bohužel v dítěti to zanechá ránu navždy. Hádky silily den co den. Než přišlo na to nejhorší, jeji rodina se rozpadla, ano jeji rodiče se rozešli. Becky zůstala u svého otce kde měla zazemi, školku, kamarády všechno. S matkou se přesto všechno neustále vidala, což nejspíš nebyl nejlepší nápad. Ptáte se proč? Jeji matka ji začala nenávidět, což malému dítěti hodně ublíží. Jeji matka ji den co den mlatila když byla v její péči. Malá Becky to nesla špatně, odbilo ji šest let a poprvé pokusila cigaretu. Ano, šestileté malé dítě pokusilo cigaretu. Nikdo ji nedokázal pomoci, modřiny co denně nosila po těle zakryvala mikinami a tepláky, když už se objevily řekla že spadla z kola. Jeji otec na ni ale nikdy nevztahl ruku, ani když hodně zlobila. Byla to vždy jeho malá holčička. To Becky stále drželo že tu neni úplně zbytečně.
