Ptáte se jak vypadají třeba vánoce, narozeniny, svátek takové holčičky? Zcela jednoduše by vám Becky odpověděla že každý rok si to přála jinak. Svátky o neustálém hádání... to nejsou příjemně prožité svátky ale utrpení. Po rozpadu rodiny měl její otec už takhle problém uživit jí a sebe, proto vždycky Becky musel nějak opatrně říct že dárečky se trochu zdrží. Becky to sice bylo líto, ale už ve svém nízkém věku měla pochopení i pro tyto situace. Snažila se přes už takto hustou atmosféru doma rozveselit rodinu, která ji už od narození neměla rada, až na jejiho otce. Ten se ji snažil dát všechnu lásku i přes nedostatek peněz. Dobře teď si dáme zase trochu tý dětský radosti ne ? Taky souhlasim. Víte jak jsem vám již povídala o tom jak Becky trávila dětství převážně venku, ne nic se nezměnilo. Akorát okolo těch sedmi let začala jeji první láska, první láska, první pusa. Pro dítě strašně krásný období, víte proč? Protože děti neřeší hádky, možná tak o hračky. Díky svým kamarádům Becky začala hrát aktivně fotbal a věnovat se tomu, nikdy si neřekla že je to nemožný, několikrát vyražený dech, kluci se ji smáli že to nedá protože to je holka a ty přece fotbal nehrajou. Ale kdo by je poslouchal že? No Becky určitě ne, žila pro život za dveřmi domu, ať už šlo o jakoukoliv aktivitu. Jednu zimu se však všechno zvrtlo, jeji kamarádi onemocnili a ona neměla nikoho. Byla sama den i nocí, naučila se vystačit si sama se sebou. Po roce už ji to přišlo jako standart, když přišla do školy téměř nic se nezměnilo. Nikdy nebyla středem pozornosti a spíše se uzavírala sama do sebe. Přestala se věnovat fotbalu, přestala chodit ven. Říkáte si že malé dítě si najde snadno kamarády, věřte mi že tak lehké to zcela neni...
