8. Uprostřed lesů

147 5 4
                                    

Na cestě jsme byly asi tři hodiny a já cítila že mám zase hlad. Zakručelo mi v břiše a John se zasmál.

"Neboj se, někam se stavíme.." 

"Díky.." zazubila jsem se na něj. Byl to úžasný pocit, když jsem věděla že dneska nebudu muset dělat nic, co bych nechtěla. Už žádný Pearels, už žádní klienti, už žádné probrečené noci. Po chvíli jsme dojeli do malého města a já si dala jen hambarger a hranolky. Johl si nedal nic. Nastoupili jsme do auta a on mi už po chvíli kradl hranolky.

"Ne! Znova už ne!" křikla jsem na něj a hranolky si vzala k sobě. Po chvíli jsem se ale slitovala a nechala mu je. Cesta se zdála nekonečná. Dlouhé dvě hodiny jsme míjeli města a státy, než jsme konečně dojeli k cíli. Bylo asi dvanáct hodin odpoledne. Vystoupila jsem z auta a rozhlédla jsem se kolem sebe. Byly jsme někde na kopci. Všude kolem byl jen houstý les a vůbě hřibů, i když byl už skoro prosinec. Bylo to krásné. Otočila jsem se a uviděla dřevěnou chatu, ktrá vypadala nově a dost luxusně. John stál u auta a s úsměvem mě pozoroval. 

"Kde to jsme?" zeptala jsem se nechápavě.

"Tuhle chatu jsem koupil asi před rokem, ještě jsem jí nevyužil, tak jsem si řekl že by to bylo fajn místo na úkryt. Zatím." vysvětlil. 

"Aha.."

"Pojď dál." řekl a vzal můj kufřík a batoh. Když odemkl dveře, zůstala jsem zírat. Tohle nebyla chata, ale hotový hotel. Celá chata byla i zevnitř dřevěná a naleštěná. Dola byla dlouhá chodba, která směrovala do velké kuchyně, ve které byla i jídelna. Byla krásně zařízená. Po cestě do kuchyně jsme míjeli obyvací pokoj, koupelnu, salonek, místnost ve které byla vířivá vana a nějaké další dva pokoje. 

"Jestli chceš, jdi nahoru a vybal si, a odpočiň...Určitě jsi unavená.."

"Jo, jo jsem.." přitvrdila jsem.

"Dobře. Dobrou noc." vycházela jsem dřevěné schody do druhého patra a zastavila jsem se.

"Johne..?"  John se ke mě otočil. 

"Ano?" seběhla jsem schody a pevně ho objala, stejně jako on mě.

"Děkuju...Za všechno.." řekla jsem.

"Už jsem ti říkal že se za tohle neděkuje." usmál se a já ho pustila. Vyšla jsem znovu schody.

"Dobrou." 

"Dobrou."

Vyšla jsem nahoru a prošla dlouhou chodbou až na konec a přitom jsem nezapomněla nakouknout do každého z třech ložnic. Zbívající 2 pokoje sloužili jako koupelna a pokoj s kulečnékem. Vybrala jsem si pokoj který byl nejblíže ke schodům, vybalila jsem si oblečení, kufřík chovala pod obrovskou dřevěnou postel a šla do koupelny. Dala jsem si asi dvaceti munutovou sprchu a s ručníkem omotaným kolem mokrého těla vyšla na chodbu. Došla jsem do pokoje a osušila se. Oblékla jsem si jen kalhotky a volné delší tričko. Zachumlala jsem se do peřiny ale neusla jsem. I když jsem byla na útěku, bála jsem se toho co se může stát, pokud mě najdou.  Asi po půl hodině přišel John a měl na sobě jen šedé volnější tepláky.

"Taky nemůžeš spát?" zeptal se mě.

"Ne..." přiznala jsem. Povzdechl si.   

"Tak já tě nechám...Dob-"

"Nemůžeš spát se mnou? Bylo by mi líp..." skočila jsem mu do řeči. Koukal na mě.

"J-jo, jasně že můžu." usmál se tím jeho úžasným úsměvem a lehl se za mě. Přitulila jsem se k němu, což ho překvapilo. Ale přitáhnul si mě, dal mi pusu na čelo a po chvíli jsme společně usli...

Safe and sound Kde žijí příběhy. Začni objevovat