Noc je nebezpečný protihráč, není radno jej podceňovat

Část 1 bez názvu

„Franzi!" zakřičela matka z vrchní části schodiště. „Jdeme spát. Moc neponocuj, jasný?" „Dobrou noc, mami." Zavřela dveře do mého sklepního útočiště a odešla. Slyšel jsem její kroky u schodů do prvního patra.

Bylo 21:49. Spánek nepřipadal v úvahu minimálně další tři hodiny. Domem proběhlo několik mohutných ran. Poslouchal jsem, zdali se ozvou znovu. Nahoře pořád někdo chodil. S rozsvíceným mobilem jsem vstoupil do tmavé chodby. V tom nahoře kdosi zabouchal na dveře. Moje oči byly v temnotě znevýhodněné, neboť jsem nerozpoznal absolutně nic. Náhle jsem zavadil nohou o spícího psa. „Vedle v ložnici snad leží rodiče," promluvil hlas v mé hlavě. „Co tady dupeš?" zašeptal táta. „Musím ještě zkontrolovat koupelnu." „Jdi si lehnout," začal mi tisknout ruku. Nahlédl jsem do ložnice. Tam spali pokojně mí rodiče. Ruku mi najednou drtila dokonalá kopie mého otce. „Co si sakra zač?" Žádná odpověď. Málem jsem se rozkřičel.

Muž znenadání utekl k pracovně. „Vidím tě, ty troubo!" vyhrkl jsem zbrkle roztřepaným hlasem. Zamířil rychlým poklusem mým směrem. Ještě než doběhl, se mi ho povedlo udeřit pěstí do obličeje. Na zemi jsem jeho rysy rozpoznával jen matně.

Napadlo mě, že bych možná měl zavolat policii. Zasvítil jsem na něj displejem z mobilu, ale osoba nikde. Musí mě šálit zrak. Zhasl jsem obrazovku a tělo jsem spatřil. Po opětovném rozsvícení po něm nebylo ani vidu ani slechu. Smartphone začal rychle poblikávat a poté se vypnul. Ten člověk byl pryč.

Koutkem oka jsem postřehl zavírající se přední dveře. Došel jsem k oknu a vyhlédl ven. Dovnitř zírala jen potemnělá ulice a několik lamp. Prohledal jsem zbytek domu, ale nikde žádné stopy po cizinci. Té noci jsem už neusnul.

Následující den probíhal poměrně běžně. Nic mi ale nedávalo smysl. Kdo to vůbec byl? „Byl u nás včera v noci někdo v pokoji? zeptala se matka. „Já o ničem nevím," prohlásil jistě otec.

Večer jsem šel spát brzy. Kolem druhé se ozval jakýsi zvuk. Ve dveřích stál mladší bratr. „Franzi, bojím se. Navíc u rodičů už není místo. Bylo by v pořádku, kdybych přespal u tebe?" Bylo by to v pořádku, kdybych nějakého bratra měl.