Nový perverzní začátek

Na věky V Pasti

Když se blonďák konečně probral, došlo mu kde je, byla to ta opuštěná chata, ale něco zde bylo jinak, měl pásku přes oči takže nemohl než slyšet Milkovo hlasité dýchání a praskání uhlíků v krbu, také jeho nos pocítil , jakousi krásnou jahodovou vůni, jako byla na té obálce. Trochu se bál co ho nyní čeká, ale ta vůně mu dodávala sebevědomí. Najednou slyšel jak do místnosti někdo vchází, a za tou osobou se zavřely vrzavé dveře. Osoba zřetelně řekla : Milka. Pohledný plešoun věděl co má dělat, strhl blonďákovi pásky, šel za tajemnou osobu, tam si klekl a šel na všechny čtyři. Tajemná osoba si sedla na jeho vypracované lopatky. Měla snad metr šedesát, černočervené dlouhé vlasy, a nádherné modré oči, na sobě měla Černé holínky, černé vysoké punčocháče, skirt, černé tričko s dlouhými rukávi a s červeným pentagramem, na hlavě měla černou korunu, posázenou růženíny s velkým ametystem vepředu. Nebyla moc dobře vidět v tmavém oblečení. V ponuré místnosti bylo světlo jenom z krbu, které její koruna krásně odrážela. V ruce držela bič co měl devět konců a na každém z nich byla Železná kulička. KDO JSI!? Vyhrkl zmatený blonďák. Brunetka se n něj zamračila a praštila ho bičem po obličeji. Blonďákova krev tekla po jeho obličeji, podíval se na ní a konečně mu došlo kdo to je, byla to jeho kamarádka ze školy. Přišla druhá rána. Za co bylo tohle!? Zakvičel. Brunetka se na něj pousmála, položila bič na Milku, vstala, sundala si korunu a začala blonďáka svlékat. TOHLE UŽ BY STAČILO! Odsekl a začal se na židli kvrdlat. Brunetka sáhla po biči, když to blonďák viděl přestal se bránit, jenom se zeptal: proč já? Brunetka konečně promluvila na něj : máš přece narozeniny, rybičko.