Život je boj.

Myšlenky

Všichni z nás máme nějaké myšlenky. Něco, co si vybavujeme a na co myslíme. Některé myšlenky jsou temné a jiné nám dodávají odvahu. To všechno na co myslíme, je buď to, čeho se bojíme, nebo co si přejeme a nebo co jsme zažili. Je zvláštní, že většinou na nás všechno tohle dopadá večer.

To pak jen ležíš v posteli a přemýšlíš. Zda jsi dost dobrý. Jestli neděláš náhodou všechno špatně. Říkáš si, že už to takhle dál nejde. A to je právě znamení, že se máš přestat litovat a začít něco dělat. Srovnat si věci v hlavě a uvědomit si, že pokud to tak chceš, měj to tak, ale pokud ne, sezením na zadku to nespravis.

Pak jsou tu myšlenky na něj. Nebo na ni. Miluješ. Myslíš na toho člověka pořád. Teď máš písničky v uších a slzy tečou a ani nevíš kde se vzaly. Řekni si teď sám pro sebe. Stojí ti to za to?
Ano každý tohle nekdy prožívá. Také to znám. Ale sám víš, že když se takhle cítí nekdo z tvých blízkých, říkáš mu, že má na lepší/ho. Že to bude dobrý a že mu za to nestojí. A teď si to řekni sám sobě. Nepomohlo to že. Na tohle jsou všechna slova krátká. To ty si totiž musíš uvědomit, že přijde někdo další. Že tvé slzy si nezaslouží někdo takový jaký je on. Zklamal/a tě. Věřil/a jsi mu. Ale tohle je život. Takhle to prostě chodí. Lidé jsou různí. Někteří snad ani nemají city. Ale my to musíme přijmout. Tvoje hlava to chápe. Jen tvoje srdce ai to nepřipouští. Bude to trvat možná i pul rpku nebo rok, než se přes to dokážeš přenést. Ale nevzdavej to. Protože my kolem tebe tě potřebujeme.

Vím. Nejde tomu uvěřit. Všechny ty slova tě ještě více tahnou dolů. Jak se ted někdo může smát. Jak. Ale já tě chápu. My tě chápeme. Nikdy neodpustíme aby jsi skončil/a sám/a.

Utři si slzy. Vypni ty smutný songy. Vzpomeň si jak ti bylo dobře. Jak jsi se smála s kamarády. Vzpomeň si na ty skvělé zážitky a připomeň si veselé situace v tvém životě. A takových bude ještě víc. Vážně by jsi to dokázal zahodit?