Seděla jsem, pozorujíc oknem zahradu. Dneska teda počasí moc nepřálo. Déšť mi nevadí, ale z bouřek mám husinu, a to hodně. Natáhla jsem přes sebe tedy šedý teplý velký svetr a k němu modré džíny s vysokým pasem. Vlasy jsem si svázala do volného drdolu a běžela jsem si dolů ještě rychle udělat snídani. Mám nějaký čas před odjezdem do školy. A navíc dneska jsem do sebe po ránu potřebovala dostat nějaký cukr, protože mě čekal konkurz na školní divadelní hru, Heathers. Miluju zpěv, mluvený projev a tanec, a tohle je dokonalá příležitost. Chtěla bych trochu vyniknout. A navíc, miluju seriál Riverdale, ve kterém tenhle muzikál zazněl také, takže o důvod navíc.
V kuchyni jsem do misky nakrájela umyté ovoce - banán, jablko, jahody, pomeranč. Sedla jsem si ke stolu a pozorovala jsem dění okolo. Taťka, celý klidný, seděl na gauči s ranní kávou a četl noviny, mamka běhala sem a tam a snažila se mladší sourozence trochu popohnat, neměli ani vyčištěné zuby.
"Jestli Mayerovi zase vyjedou stejně jako my a budou nám překážet v cestě, už tak milá nebudu !" řekla mamka a sedla si na chvíli vedle otce. Zavedli spolu rozhovor.
Asi bych vás mohla trochu obeznámit se situací.
Mayerovi.
Naši sousedi a rivalové naší rodiny. Ze srdce se nesnášejí a trvá to někde od střední školy, když do ní chodili rodiče. Přesné důvody nevím, ale zřejmě je to něco vážnějšího, protože to trvá už tolik let a těch hádek stále přibývá.
Ale je tu menší problém, který kdyby vyšel najevo, hrozilo by tu něco strašného. Mayerovi mají syna, Archieho. A hádejte co ? Ano, je to můj přítel, už to budou skoro dva roky, co jsme spolu. Od prváku, kdy jsem začala chodit na střední školu. Představte si ten průšvih kdyby tohle vyšlo najevo.
Dvě rodiny, ze srdce se nesnášející, něco jako tragédie Romeo a Julie od Shakespeara. Jejich děti spolu chodí, tajně, už dva roky. Co by to rodičům jen přihodilo ?
Nehodlám se vzdát někoho, koho miluju, kvůli přím našich rodičů. Vždyť to přece nedává smysl ! Archie je nejdůležitější osoba v mém životě, záchranný bod. Vždycky, když mi není nejlépe, hlavně psychicky, jdu za ním. I když stýkat se je těžké. Jejich a náš dům jsou vedle sebe, od úplného styku je dělí naše zahrady. Tudíž, když se potřebujeme vidět a naše rodiny jsou doma, tak se většinou scházíme v noci, v "křoví" mezi našimi zahradami. Je tam útulno, ale je tam prostor.
S Archiem jsme se dohromady dali na letním táboře. Znali jsme se už předtím, ale to vedle nás ještě nežili. Pamatuju si, jak jsem do něj byla zamilovaná - a najednou jsme se o letních prázdninách před prvním ročníkem na střední škole, líbali na letním táboře za naší chatkou. Ale nic víc !
Archie mi na začátku prváku říkal o stěhování, že to nebude nikam daleko, takže vztah na dálku nepřipadá v úvahu. Ale co byla teprve rána, bylo, když stěhovák zastavil vedle našeho baráku a v autě za ním seděli Mayerovi.
Pamatuju si jak paní Mayerová řekla : "Nějaká špatná rodina mě nezastaví v koupi domu, který jsem si vybrala a zaplatím za něj !" odfrkla si a vešla do domu. Celá moje rodina stála s otevřenou pusou a s hněvem v očích. Následující týden převládaly hádky, hromada neuvěřitelných keců. Myslela jsem, že mě bude zajímat, co za tímhle vším stojí, ale upřímně ? Vůbec mi na tom nezáleží. Tuhle nenávist nikdo nevyléčí, je už moc zakořeněná a trvá moc dlouho. Ale já kvůli ní nehodlám ukončit můj vztah. Nehodlám obětovat lásku, kterou jsem od Arche obklopena. Člověk musí bojovat.
