Cards

I.

Po celém náměstí bylo slyšet nadšené štěbetání lidí rozhodnutých prozkoumat divy vánočního trhu, i tradiční koledy v podání kostelního sboru. Mezi tím vším jsem se proplétala já; mladá dívka střední postavy s kadeřemi slámové barvy. Po mém boku pochodovala naopak vysoká hnědovláska s povahou dosti rozličnou od té mé. Zatímco já jsem po večerech ležela zabořená v knihách s hrnkem teplého kakaa, má nejlepší přítelkyně jménem Freddie se někde potulovala v krátké sukénce a s výraznou rtěnkou. Bylo až pozoruhodné, jak si pravé opaky mohly tolik rozumět. Někdy však, vyšly najevo naše očividné rozdíly, jako třeba v této situaci. Zatímco já bych mnohem raději ležela zachumlaná pod teplou přikrývkou, Freddie mě vytáhla ven a já již dobrou hodinu mrzla ve večerním chladu.

„No tak, Meredith, nemůžeš alespoň předstírat své nadšení...?" pobaveně protočila očima má kamarádka, zatímco si se zájmem prohlížela porcelánového andílka u stánku nějaké mladé ženy. Mohla být o několik let starší než my dvě. Já jsem však záporně zakroutila hlavou a raději si ztuhlými prsty utáhla pletenou šálu obezřetně uvázanou okolo krku. To by však nebyla ona, kdyby se jen tak vzdala. „Heleď, rozhlédni se kolem sebe. Zítra jsou Vánoce a ty se neustále pouze mračíš a nos máš zabořený v knihách. Meredith, žiješ jenom jednou, tak si to pořádně užij!" rozhodila rukama Freddie a otočila se na mě. Upřený pohled jejích čokoládových očí mě donutil brzy odvrátit svůj zrak. To co říkala, byla pravda. Jenže já jsem si neuměla života užívat jako ona, neuměla jsem se tak odvázaně bavit.

„Víš, co teď uděláme?" lehce do mě drkla a mé mlčení jí bylo odpovědí. Nebyla jsem nějaké médium, abych dokázala proniknout do její mysli. Vlastně jsem za to byla i částečně ráda, jelikož některé chvíle jejích nočních dobrodružství jsem si velice ráda nechala ujít. „My dvě si teď zajdeme na svařáka, aby jsme trochu pookřály a poté se porozhlédneme po nějakém stánku, který by se ti zamlouval. A ne, předem ti říkám, že žádné knihy zde neprodávají," Freddie ani nečekala na mou odpověď a už mě popadala za nadloktí. A ač jsem byla ze začátku dosti skeptická, nakonec se to neukázalo jako tak špatný nápad.

Svařené víno v papírovém kelímku mi chutnalo a jak má kamarádka tvrdila, dokonce mě i zahřáli. Koupě nádherného prstýnku s hematitem uprostřed se též vyplatila. Šperk byl opravdu nádherný a já si z velkoměsta alespoň mohla odvézt nějakou památku. Bohužel, pak přišel onen špatný nápad, když má hnědovlasá přítelkyně zahlédla u menšího karavanu nápis "Vědma".

II.

Ve vzduchu bylo cítit lehké aroma jantarového vína sherry. Veškeré zdroje světla v menší místnosti byly utlumeny šály či šátky a v celém prostoru tak panovala přízračná atmosféra. Za stolem vyrobeném z kvalitního mahagonového dřeva, seděla postarší dáma velmi podivného rázu. Vlasy již dávno postihnuty stařeckou chorobou bělosti měla sepnuté do velmi těsného drdolu, jako přísná profesorka. Vrásčitý krk měla omotaný různorodými koráli a přívěsky, šátky a amulety. Výstřední, barevný overal a ruce podobně oběšené ozdobami jako krk jí dodávali na vzhledu typické, filmové vědmy. Já jsem seděla naproti starou dámou představující se jakožto madame Sansive. Tvrdé opěradlo židle mě tlačilo mezi žebry, avšak já onu nepříjemnost zcela ignorovala. Mnohem větší starosti mi totiž dělala skutečnost, že Freddie musela zůstat venku.

„Slečno Pettersonová, vidím tu nedůvěru vůči mně," promluvila lehce zastřeným hlasem údajná věštkyně, zatímco mezi prsty obratně míchala balíček karet. Neodpovídala jsem, jelikož to nebyla otázka. Pouhé konstatování faktu.