"Musím vážně za bráchou?" zamumala jsem, když mi máma hodila na postel prázdný kufr.
"Ano, jedeme všichni, Áďo, Pavlík už se těší," řekla máma a nechala mě v pokoji.
Byla jsem naštvaná a neměla jsem na nic náladu.
Proto jsem si radši vzala knížku a sedla jsem si na sedačku.
Klídek.
Pohoda.
Nic víc.
Siestu mi narušila máma.
No nic.
Začala jsem balit.
Věci na sebe, na spaní, kosmetiku, něco trochu slavnostního a pár knížek.
Jo a ještě jsem do kufru narvala i inline brusle.
Četla jsem, že v Coloradu je krásně, tak abych nemusela trávit tolik času s povedenou rodinkou, radši se pojedu projet.
Brzy jsme vyrazili na letiště.
xxx
A po nudném a dlouhém letu jsme byli v Coloradu.
No a po další hodně jsme dojeli k bráchovi domů.
"Ahoj," pousmála jsem se a objala jsem ho.
"Chyběla jsi mi ségra," řekl s úsměvem.
"Jo, ty mně taky, rekneš mi, kde se můžu projet na bruslích?" zazubila jsem se.
"A nechceš se projet zítra? Ještě mám v plánu večeři, přijde kamarád, mohl bych vás seznámit," mrkl na mě.
"Hele, nech si svoje kamarády, jo? Víš jak to dopdlo minule," odpověděla jsem.
"Uznávám, že dohazovat ti o deset let staršího Michala byl omyl, ale neboj, Marťasovi je sotva dvacet," řekl.
"Ne, brácha, až budu chtít kluka, najdu si ho," naznala jsem.
"No to je jedno, stejně se zastaví," začal, "mohla bys prosím ty brambory ochutit něčím a hodit je do trouby? Já jdu dát maso na gril," řekl a odešel.
"Naše nějak ta cesta zmohla," poznamenala jsem, když jsem došla za ním na terasu.
"Všiml jsem si, to neva, nechám to naložený a dám jim, až se vzbudí," pokrčil rameny.
Po chvíli jsme seděli na terase, cpali jsme se jídlem a pili jsme vínko.
Bavili jsme se.
"Martin už je tady," zamumal z ničeho nic brácha a letěl ke vchodovým dveřím.
"Ahoj, Martin, těší mě," pousmál se chlapec, jehož studánkově modré oči mě hypnotizovaly.
"Já jsem Áďa, a, um, taky," řekla jsem a stiskla jsem jeho ruku.
"Taky vínko?" zeptal se brácha.
"Možná trochu, zítra je trénink," odpověděl.
"Nojo, farma, tam máš tréninky pořád, co?" zasmál se.
"Jo, to jo," řekl.
"Dáš si steak?" zeptal se brácha.
"Nebudu vás vyjídat," usmál se.
"Ale jo, já ti udělám, mám toho masa stejně moc," zamumlal a už byl u grilu.
"Um a ty hraješ v týmu s bráchou?" zeptala jsem se.
