Mia
Sedneme si a hned k nám přijde obsluha. ,,Dobrý den,co si dáte?"usměje se nějaká mladá holka. ,,Já bych si dala jedno cappuccino,prosím,"úsměv jí oplatím. Přikývne a svůj pohled přesune na Namjoona. ,,To stejné, děkuju,"řekne sebejistě. To se mi líbí mnohem víc,než když se bojí promluvit.
,,Hned to bude,"odejde dívka i s objednávkou. Joon zatím vyndá všechny potřebné věci na projekt a připraví je na stůl.
,,Můžeme pokračovat,"promluvím a on přikývne.
Po asi hodině doděláme projekt. ,,Hotovo,"pousměje se Joon. ,,Tohle bude ten nejlepší projekt,který kdy ta učitelka viděla,"zasměju se a on se ke mně přidá.
,,Joonie?"podívám se mu do očí. Udělá to stejné a jenom kývne hlavou. ,,Proč se ve škole chováš úplně jinak? Bojíš se něčeho? Nebo spíš někoho?"udělám smutný výraz. Hned co to dořeknu, tak odvrátí pohled.
,,Ono je to složité a já bych tě nerad otravoval,"sklopí pohled k zemi.
Chvíli na něho jenom koukám. ,,Poslouchám,"udělám na něho povzbudivý úsměv.
,,No...Já jsem měl nejlepšího kamaráda, s kterým jsem trávil celý svůj čas. Byli jsme spolu skoro pořád. Byl jsem, tak moc šťastný,"odmlčí se. Po pár sekundách zase pokračuje: ,,Znali už jsme se od dětství a věděli o sobě všechno. Měl jsem ho hrozně moc rád a byl to můj jediný kamarád. On také nikoho neměl,ale jednou se to změnilo,"zastaví se.
Chci mu říct,že mi to nemusí říkat,ale on pokračuje.
,,Nastoupili jsme na střední školu a on si našel nové kamarády. Za mnou přišel jenom občas. Po asi 3 měsících ho úplně změnili. Všichni se ke mně začali chovat strašně hnusně. Urážet mě a občas i mlátit. Byl jsem hrozně smutný a vlastně pořád jsem,"udělá smutný výraz.
,,To je mi moc líto,"chytnu ho za ruku. Prvně se na mě podívá nechápavě a pak přikývne.
,,Nemusí ti to být líto,"zašeptá. Chvíli tam jenom v tichosti sedíme.
,,Je to Jin?"zeptám se. On jenom sklopí výraz a přikývne.
,,Proto se bojím mluvit a nebo něco dělat,"zašeptá. ,,To bude dobrý,"usměju se.
,,Budete už platit?"promluví na nás ta mladá dívka. Podívám se na Namjoona. ,,Ano,"usměje se.
,,Já budu muset jít,"podívám se na hodinky. Za dvacet minut musím být v práci. ,,Jo,jasně,"přikývne.
Přiblížím se k němu a obejmu ho. Chvíli tam jen tak stojím,ale nakonec mě taky obejme.
,,Ahoj,"rozloučíme se a každý se vydáme jiným směrem.
Celou cestu nad tím vším musím přemýšlet. Chtěla bych mu pomoct,ale nevím jak. Přijde mi,že je osamělý. Mrzí mě to.
Zoey
Jdu z oběda a za sebou uslyším hlas. ,,Zoey?" Otočím se a uvidím Yoongiho, jak za mnou běží.
Oblékneme se a společně vyjdeme ze školy. Podívám se na něho a zjistím,že na mě taky kouká.
,,Kam půjdeme?"zeptám se s úsměvem. ,,Tak můžeme třeba ke mně,"usměje se a ukáže na cestu. Jenom přikývnu.
Dojdeme k velkému domu. Je dost pěkný.
Než stihnu říct nějakou pochvalu,tak už mě Yoongi táhne za ruku někam do schodů.
Dojdeme k posledním dveřím na tomto patře a Yoongi je otevře. Objevíme se ve skoro celém černém pokoji s obrovskou postelí. Všimnu si asi pěti fotek. Na třech je s Hoseokem a na dvou je s Jiminem.
,,Pěkný pokoj,"řeknu a podívám se na něho. On si mezitím sednul na postel a vzal mobil do ruky. ,,Díky,"kývne směrem ke mně a odloží mobil.
,,Můžu?"ukážu na místo vedle něho. ,,Jasně,Zoey,"zasměje se.
Já si sednu a podívám se na něho. ,,Nedáš si něco?"pousměje se. ,,No, možná vodu,"úsměv mu oplatím. Jenom přikývne a odejde.
Já zatím vyndám všechny potřebné věci.
Než přijde,tak se ještě porozhlédnu po pokoji. V kraji uvidím krásný klavír.
Vtom se najednou otevřou dveře a Yoongi vejde se dvěma sklenicema. Jednu mi podá. ,,Děkuju,"usměju se.
Potom začneme psát ten projekt.
,,Konečně,"vykřikne Yoongi a svalí se na postel. ,,Snad je to dobře,"usměju se.
Chvíli si povídáme a u toho se dost smějeme.
Podívám se na hodiny a zjistím,že je docela pozdě. ,,Už bych měla jít,"řeknu. Zvednu se a Yoongi se taky zvedne. ,,Nechceš doprovodit?"usměje se. ,,Jestli se ti chce,"usměju se.
Společně dojdeme k mému domu. ,,Tak se uvidíme ve škole,Zoey,"přiblíží se ke mně. Co to dělá?
Chvíli na sebe koukáme a pak ho obejmu. ,,Ahoj,Yoongi,"usměju se a rychle zmizím v domě.
Chloe
Právě jdeme ke mně domů,protože u Hoseoka nemůžeme být.
Celou cestu je ticho. Nevím, co mám říct.
,,Co ta noha? Jak ses zranila na tělocviku?"prolomí konečně ticho. ,,Nakonec s tím nic nemám,"odpovím s úsměvem. ,,Tak to je fajn,"usměje se a pak mi začne vyprávět o tom,jak si zlomil nohu.
Konečně doděláme ten projekt. ,,Hotovo,"usměju se. ,,Děkuju,že jsi to udělala. Já jsem v dějepisu ztracený,"zasměje se a já se k němu přidám.
Doděláme poslední úpravy a Hobi si schová všechny věci do batohu.
,,Mě napadlo,že jestli tady bydlíš jenom s bratrem,tak že bys mohla uspořádat párty,"usměje se. Chvíli na něho jenom koukám. ,,To je dobrý nápad, určitě to promyslím,"usměju se. ,,Potom mi dej vědět,"mrkne na mě.
Oblékne se a já se na něho usměju. ,,Tak zítra ve škole,"promluví. ,,Jojo, budu se těšit,"přikývnu a on odejde.
Super, alespoň jsem se neztrapnila. Usměju se na sebe do zrcadla a pak se dojdu najíst.
................................................................
Trošku kratší,ale snad se vám líbí.
❤️Love you❤️
vaše xxgirlxx1 <3333
