I CAN'T HUG YOU RIGHT NOW

[Ty to znáš?]

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Mám Vám říct, co se stalo za posledních pět dní nebo to není důležité? Možná bych to mohla zkrátit, abych Vás neuspala. Jistě nepotřebujete slyšet všechny detaily. =)
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

čtvrtek 4. srpna 2016

    Pět dní uběhlo rychleji než bych čekala. Mamka od pondělí nastoupila do práce, takže na mne neměla dost času. Mae byla neustále v pokoji, a když měla hlad tak sešla do kuchyně - jediná chvíle, kdy si mne všimla. A pak tu byla moje babička. Věnovala se mi 24/7, což bylo moc hezké, ale když byla zaměstnaná něčím jiným, tak jsem si psala s holčinou z Asie.

    Minule jsem jí zmínila, jmenuje se Yeonie. Počkat, já jsem Vám o ní neřekla? To jsem ale trubka. Takže hezky od začátku.

    Před pěti dny mi napsala holka z Korei - tu zemi jsem do té doby moc neznala. Napsala mi přes účet svého staršího bratra, a vlastně takto jsme se seznámily. Yeonie se celým jménem jmenuje Park Ji-Yeon. Je o rok starší, ale i tak je praštěná mladá holka. Obě mluvíme anglicky, ale nejsme v tom zrovna nejlepší. Párkrát jsme se nepochopily a vznikl konflikt. To byla teda pecka. Ale zpět k příběhu.

    Dost jsem si užívala pět dní nic nedělání a čekali mne ještě dva týdny ležení. Rozhodně si musím rozvrhnout svůj den, protože strávit šest hodin u hry není zrovna zdravé natož být takto závislá. Nemám moc možností, takže si budu muset poradit. Co si začít psát deník? Deník už mám od začátku šesté, ale nic moc tam není. Je to spíše spousta fotek a nadávek na mě samotnou. Mohla bych deník více oživit, aby nebyl tak strohý a bez šťávy. Mladá holka má být plná elánu a mít spoustu krásných věcí, říkávala prababička. Asi na tom bude něco pravdy, protože holka se pak cítí zajímavější a přitažlivější.

    Natáhla jsem se pro zápisník, který byl již ze čtvrtiny popsaný a různě počmáraný. Vůbec se mi nelíbil pohled na tak nevzhledný deník, a proto jsem se rozhodla dojít pro nový zápisník. Poté mi došlo, že vlastně nikam nedojdu, protože mám vyvrknutý kotník a nemám u sebe berle. Vzala jsem do ruky telefon, klikla na Messenger a začala psát zprávu Mae.

heleď Mae, přineseš mi ty hezké A5 zápisníky, co mám v nočním stolku? :dae_gentry

mae.morton: .....

mae.morton: donesu ti je, ale pod jednou podmínkou

co si za to účtuješ? :dae_gentry

mae.morton: zahraješ si hry na televizi?

mae.morton: a potom mi povíš o holčině z Asie, platí?

dobře, to beru, jen když mi přineseš ty zápisníky =) :dae_gentry

mae.morton: spolehni se!

mae.morton: za deset minut jsem dole! připrav se na bitku!

   Vypnula jsem telefon, položila jej na stůl a začala listovat starým deníkem. Pokaždé, když jsem otočila stránku s fotkou, následovala salva nadávek a citově zabarvených slov. Bavila jsem se sama nad sebou, i když jsem to psala v podstatě před půl rokem a nic moc se nezměnilo. Byla bych samozřejmě raději, kdyby nic takového neexistovalo, ale už to jednou vzniklo. Vytrhala jsem stránky z deníku, fotky jsem položila na stůl a starý deník zahodila za sebe. V tu chvíli vešla do obýváku Mae s plnou náručí zápisníků a dvěma konzolema.