Dvou hodinová cesta autobusem nebyla zrovna taková, jakou jsem si představovala. Místo vedle mě bylo volné, ale nikdo si nepřisedl, tak mi nezbývalo nic jiného, než celou cestu poslouchat písničky nebo podcasty na spotify. Na chvíli jsem hlavou opřená o okénko usnula.
Vzbudila mě něčí ruka se slovy
"Vstávej, už jsme na místě."
Ještě rozespalá jsem si vzala batůžek s pár drobnostmi a vyšla jsem z autobusu.
Bolely mě nohy že sezení a byla jsem unavená. Ve frontě na kufry si všichni povídali, domlouvali se na pokojích. Já je jen poslouchala. Náhle přišla vedoucí
"Máme problém, kvůli jedné nemocné dívce bude muset být některá z děvčat na pokoji sama."
Vážně super, nejen, že zde nikoho neznám, ale ještě budu na pokoji sama, ale nějaké výhody se na tom určitě najdou.
"Od pokojů dostanete dva klíče, jeden budou mít vaši sousedé, kdyby jste ho náhodu zapomněli nebo ztratili a druhý samozřejmě vy."
Všem byly rozdány klíče, rozvrhy programů v táboře a na mě, jak jsem si myslela vyšel pokoj, kde budu sama.
Šla jsem do budovy, kde bylo naše ubytování, když na mě někdo promluvil.
" Ty budeš na pokoji 13? Tak to je super, já jsem ze dvanáctky, takže to mám tvůj klíč, kdyby něco." řekl s úsměvem vysoký blond kluk s očima barvy zelené.
Díval se na mě s úžasem čekající na odpověď.
"Aha. No tak to bude asi fajn." usmála jsem se ne moc nadšeně.
"Počkej pomůžu ti s kufrem. A mimochodem, jsem Adam."
Zdálo se mi to, nebo na mě právě mrkl? Řekla jsem si pro sebe a lehce ochromeně jsem šla za Adamem, který mi nesl kufr do druhého patra budovy.
Můj pokoj byl úplně na konci, oddělený od ostatních, kromě pokoje Adama a jeho spolubydlícího.
Odemkla jsem pokoj, byl malý, s manželskou postelí, skříní, jedním oknem a stolečkem se židlí.
Adam položil můj kufr na postel a trochu se rozhlížel po místnosti.
"Za tuhle malou výpomoc budu něco chtít." přátelsky se ušklíbl.
Vyjeveně jsem se na něj podívala, ale co mám čekat od kluka.
"A co by to tak mělo být?" řekla jsem potlačující smích.
On si prohlížel náramek na své ruce s klíči od pokojů a povídá
"Co třeba nějaké rande, jen ty a já, romantická procházka lesem..." usmál se.
"Dobře, ale mám přítele, takže nic nezkoušej, už půl roku, jsem s ním šťastná, takže jenom jako kamarádi."
Zklamaně našpulil pusu se rty u sebe.
"I s tím se dá pracovat." řekl při odchodu a zavřel za sebou dveře.
ČTEŠ
Volba
Teen FictionDívka jménem Emma jede na tábor, kde pozná chlapce, který by chtěl získat její srdce. Emma má přítele a nechce mu být nevěrná, každým dnem ale zjišťuje, že k tomu chlapci možná něco cítí. Jak se rozhodne? Jaké následky bude mít její rozhodnutí? Dozv...
