BIG DEAL-Dramione <POZASTAVENO>

1. Bradavický expres

~Hermiona~(Doupě)

Je ještě noc, vzbudil mě zářivě svítící měsíc, kvůli Ginny která nechala roztažené závěsy. Tohle léto jsme totiž společně s Harrym trávili letní prázdniny u Weaslyových. Vypadá to, že už asi oči nezamhouřím, měla bych toho nějak využít. Porozhlédnu se po dívčím pokojíčku a snažím se nahmatat svůj kufr. Zachytím přezku a rychle ji odepnu. Následně otevřu víko, pak z kufru vyndám učebnici na vrchu prádla. Má velmi lesklý hřbet a voní novotou.. Otevřu knihu na straně 48 a ve svitu měsíce pokračuji v její četbě.

Přibližně po třech hodinách mi začala klesat víčka, dál si už moc nepamatuji, jelikož jsem pravděpodobně usnula.

Probudí mě křik ze zdola. Vylekaně sebou trhnu a podívám se z okna, slunce svítí jasně na obloze a Ginny nikde. Rychle se převléknu, relativně upravím a ihned běžím dolů po schodech. Udýchaná vtrhnu do kuchyně, kde si už Harry, Ginny a pan Weasly vychutnávají snídani. ,,Dobré ráno," to bylo tak jediné co ze mě teď vyšlo. ,,Dobré ráno!" Zahuhlali všichni sborově. Docela mě uklidnilo, že nikdo moc neřešil to, že jsem se opozdila. Paní Weaslyová se na mě usmála: ,,Tak se, Hermiono, usaď a já ti také naservíruji snídani." Sedla jsem tedy ke stolu vedle Ginny.

Zmateně jsem se kolem sebe porozhlédla a očima se snažila nalézt Freda a George. Marně, nikde po nich ani stopa..Nejde mi stále do hlavy, že už do Bradavic nejezdí.
,,Kvůli Ronovi to nestihneme!" Vyštěkla Ginny a vyběhla schody do jeho pokoje. ,,No tak, Ginny, přece si v tom spěchu nechceš pocuchat ten tvůj účes, co jsem ti ráno dělala!" pokárala ji její matka.
,,A tady máš, Hermiono, tu snídani. V tom zmatku jsem na tebe úplně zapomněla!" Usmála se na mě tak, jako na zbylé strávníky a dala na stůl talíř s obloženým chlebem. Její omluvu jsem nechala bez odpovědi. Pouze jsem se pustila do jídla a začala konverzovat s mými přáteli.

Po té vydatné snídani jsme se vydali balit nahoru své osobní věci. Mezitím Ron spěšně dojídal snídani a házel veškeré věci do kufrů.

Už byl čas vyrazit, všichni jsme se shromáždili dole, ověšeni kufry. Pan Weasly měl pro nás překvapení. Na ministerstvu kouzel ho povýšili, a tak využil svého postavení a nechal nám zařídit odvoz, až na samotné nádraží Kingscross.

Zanedlouho vozy z ministerstva dorazily k domu. My si jen zaskočeně naskládali zavazadla do kufru a následně si sedli na sedačky. Celou cestu nikdo nepromluvil, nejspíš tím nemilým Ronovým zpožděním. Cesta na nádraží ubíhala velmi rychle.

~Malfoy~(ve vlaku)

Další rok strávený v těch poblázněných Bradavicích! Prázdniny uběhly tak rychle, že jsem se ani nestihl proletět na svém novém koštěti. Jelikož jsem udělal dobrý dojem na svého otce, díky známkám z lektvarů, dostal jsem dárek. Kulový Blesk v celé své kráse! Potter bude fňukat, protože s pomocí mého koštěte Zmijozel určitě vyhraje. Ze snění nad jistou Nebelvírskou prohrou mě vytrhne přítomnost. A to houkající parní lokomotiva, která míří přímo do té proklaté školy. A heleme se Potter, Weasly a Grangerová ta mudlovská šmejdka.
Ti tu ještě chyběli, vážně! ,,Hej, Pottere, ještě ses nezabil na tom svém smetáku?" Ušklíbnu se směrem k té sebrance. ,,Moc si nevyskakuj, Malfoyi, a kde máš ty své gorily?" Zčervenal vztekem ten zrzavý špindíra. ,,Do toho Ti nic není ty, socko, teď jen řeš  nastávající prohru Nebelvíru," s klidem vyrazím k vagónu. Letmo se ohlédnu za sebe a zasednu do nejbližšího prázdného kupé.

Po nějaké té chvíli kolem projde ta mudlovská šmejdka Grangerová, po boku ubožáka Weaslyho. Opovrženě ji probodnu pohledem a ona jen zvedne svůj nosánek nahoru a přidá do kroku. Weaslyho zatáhne za pěst, kterou mi marně vyhrožoval a zmizí. Už aby tu ty tupouni Crabbe a Goyle byli! Zadívám se do okna a uvědomím si, že jsem měl být vlastně úplně někde jinde. V prefektském vagónu a řešit tam nějaké blbosti, ohledně školního roku a těch malých harantů. No nic, ale nebyl bych aspoň sám. Nemůžu se chovat podezřele, musím splynout s ostatními.

Po dlouhém rozmýšlení se zvednu a vydám se směrem k prefektskému vagónu. Všichni tam tak otravně klábosí. Přifařím se k jedné skupince, která vypadá ku podivu poměrně přijatelně z té vší veteše a předstírám zájem. Jediné, co teď musím udělat je být nenápadný.