BIG DEAL-Dramione <POZASTAVENO>

11. Že na to nemáš koule

~Malfoy~
Nemohl jsem přestat počítat minuty, které ubíhaly takovým úprkem, že jsem ani nestíhal vnímat vlastní myšlenky. Po dokončení mého dokonalého plánu jsem se stáhnul do pokoje a lehl si na postel. Momentálně už asi 3 hodiny čumím do stropu a říkám si, jak nejspíš dopadne nastávající zápas s vrbou mlátičkou. O představě té možné prohry ve svých očích, se začnu mlátit hlavou o polštář. Potopil bych tak veškerou svou snahu a možná i poslední naději k větší popularitě. Tyhle myšlenky mě dohání k šílenství a to tu ležím 3 hodiny a nějakých pár minut. Už to radši nepočítám. I když rád bych viděl ty jejich překvapené ksichty, kdybych jim to natřel. Což se pravděpodobně stane. Otočím se na posteli o 360°, při otravném zvuku Zabiniho roštů. Co kurva dělá, že mu tak moc skučí postel? Letmo k němu pohlídnu, že jsem se vůbec ptal. Zkouší odolnost tohohle starýho kusu nábytku. Honí si akorát svoje ego. On by tu postel zbourat nedokázal, na to má moc malýho kašpárka. S ním divadlo neuhraje. Z vlastních zkušeností, jsem si zařídil bytelnější postel, přímo v komnatě Nejvyšší potřeby. Už se mi totiž několikrát rozpadla pod nohama. Párkrát jsem zabral, pak už se začala pomalu lámat na kusy. Stačilo pár šukaček a musel jsem si pořizovat postel za postelí. Padnu na záda a zaposlouchám se do zvuku pobíhající hodinové ručky. Oči se mi zavřou a moje tělo se ponoří do lehkého spánku. ,,Hej Draco! Draco!" Škubnu sebou a zmateně se podívám na člověka, který se mnou lomcuje. ,,Vole, myslel jsem, že už tě nevzbudím." Oddychne si Graham, tahaje moje tělo z postele. ,,Proč mě budíš debile?" To je teď to jediné co chci vědět. ,,Slib,zápas, už si vzpomínáš?" Prsty ukáže na dveře, potom z nich vysprintuje pryč. ,,Vím, nejsem tak stupidní?!" Plesknu se do čela, nahmatám hůlku a plánek v hábitu, nakonec vyběhnu ven. Po zdolání všech možných schodů a chodeb dorazím branou z hradu k pokroucené vrbě. ,,Malfoy nám dorazil, už jsme si mysleli, že na to nemáš koule." Zajiskří Zabinimu v očích. ,,Sklapni, jsi tak ubohej, že večer mrdáš s vlastní postelí." Ku podivu všichni ztichnou. ,,Ono se ukáže. Abych to uvedl, nechci tu vidět žádné podlosti,švindlování a už vůbec ne lítost. Peníze vyřešíme, až po souboji. Jasné?" Přikývneme na souhlas a Blaise pokračuje : ,,Přeju všem hodně štěstí a nějakou tu fajne kočku. První se utká v souboji s mlátičkou,.....Smith." Otočíme se na Zachariáše, který vykročí blíž k dřevěnému soupeři.