Vše to začalo jako normální den. Vstala jsem z postele,oblékla a upravila se, poté jsem si vzala svoje věci a namířila to rovnou cestou do školy.
Ve škole jsem byla jedna z nových studentů protože se mí rodiče rozhodli i za mě a musela jsem se vzdát všeho co jsem tam měla jenom kvůli tomu že jeden z rodičů tady
někde dostal práci.
Tenhle den nezačal zrovna růžově.Venku bylo hnusně a mě bylo už od toho okamžiku když jsem vstala z postele blbě, byla jsem rada že se vůbec na těch nohách udržím. Skončila nám hodina po, které mame pauzu na oběd. Musím říci že to byla ta nejvíc nudná a nezajímavá hodina vůbec.Uklidila jsem si věci do své skříňky a potom jsem šla směrem jídelna.
Kousek od naší školní jídelny se mě trošičku zamotala hlava a na chvilku jsem stratila eovnováhu a už jsem si myslela že spadnu na zem a praštím se do hlavy při mé smůle. Ale někdo mě stihl ze zadu chytit než se tak stalo. Jen co mi zase pomohl na nohy jsem se otočila abych zjistila o koho se vlastně jedná a komu mám poděkovat za to že mi pomohl.
Jednalo se o nějakýho kluka, který měl vlasy v odstínu světle hnědé a nebyl extra vysoký ale i tak byl o trochu vyšší než já.Povahou bych si dokázala tipnout že se jedna spíš o zamlklého člověka.Občas jsem si ho totiž všimla a pokaždý byl takový tichý v té skupince ve, které je skoro nikdy nepromluvil.
Mezi tím co jsem mu koukala do očí se někdo z dáli ozval. "Jaspere pojď sem" zavolal dotyčný člověk. Nevěděla jsem zprvu na koho to volá, ale když už to řekl asi po páté tak jsem si to uvědomila. Ten kluk který mě dá se řídlcg že zachránil před tvrdým pádem byl onen Jasper, který se snažil nevnímat toh jenž na něho volal. Po pátý už to ale nevydržel a otočil se k tomu dotičnému a řekl " chvilku počkej Ewarde."
Po té co to řekl se zase otočil směrem ke mě azačal se mi omlouvat "promiň mi... to byl můj bratr, který je otravný už odjakživa aspoň já si to teda myslím." "To je v pohodě nemusís se za něho omlouvat já mám taky staršího sourzence a vím jaký to je když je v jednom kuse otravný" odpověděla jsem a on se po tom trochu usmál."Za tu dobu co jsem tady na týhle škole jsem si nevšimla toho že by si se někdy usmál, tohle je snad poprvý za celou tu dobu a že tady nějakou chvíli už jsem" řekla jsem mu a on na to odpověděl " to ja jsem si za celou tu dobu ani nevšiml že je na škole nějaká holka tak hezká jako si ty."
V tu chvíli jsem se začla cítit trošičku trapně a odpověděla jsem mu tou jedinou větou která mě v tuhle chvíli napadla " děkuju ale já osobně si myslím že tady jsou i hezčí holky než jsem já." Po té co jsem tuhle větu dořekla se na mě podíval jakože to myslel vážně a že si ohledně toho srandu nedělal a ja jsem tu svoji větu radši vzala zpátky.Asi o pět minut později přišel již zmíněný Edward spolu s ostatními z té jejich skupinky.
Mo bezva to jsem potřebovala, aby se kolem mě nashromáždila cela ta jeho skupinka. V té jeho skupince byly dvě holky a když nepočítám Jaspera tak ještě dva kluci. O jednom z nich jsem aspoň věděla jméno ale u ostatních třech jsem nevěděla ani to.Docela mě to zajímalo a tak jsem se jich zeptala. Kupodivu mi odpověděli a to ještě s úšklebky na tvařích.
"Ahoj rád tě poznávám já jsem Emmett a jsem jeho bratr, tohle je Rosalie" poukázal na blondýnku vedle sebe a po té se představila jako poslední holka s tmavými krátkými vlasy a drobnější postavou " ahoj já jsem Alice a ráda tě poznávám."
"A jak se vlastně jmenuješ ty " zeptal se Edward a ja mu na to mile rada odpověděla "moje jméno je Y/N a jsem tu tenhle rok nová protože jsem se sem společně s rodinou přistěhovali kvůli tomu že tady mam dostala někde práci."
"Tak to máme štěstí že jsme první kdo se s tebou pořádně seznámili a jestli chceš můžeš dneska zajít i klidně k nám n menší návštěvu myslím si že to našim vadit nebude" odpověděla Alice. "Počkat vy jste všichni z jedny a tý samý rodiny?" zeptala jsem se s údivem ve tváři "ano všichni jsme sourozenci" odpověděl Emmett s úsměvem n tváři. "To mě mohlo vlastně dojít když jsou všude spolu a na obědě si sedají k jednomu stolu všichni společně" pomyslela jsem si.
"Ale tak proč vlastně by si k nám vlastně nemohla zajít to je hodně dobrej nápad co myslíš Jaspere" zeptala se Rosalie. "No jestli chce tak klidně může jít po škole s námi to není problém ale jenom v tom případě že bude chtít a hlavně když bude moct" odpověděl Edward dřív než se k tomu stihl Jayper vyjádřit."No... jakože nevim nevim no ale jestli budeš chtít tak můžeš " odpověděl na to Jasper.
Tak jsem o tom přemýšlela na obědě kde jsem si sedla ke kamaradce kterou jsem tam znala dost dobře jen díky tomu že s ní sedím na spoustě předmětů." Nad čím to dumáš Y/N" ozvalo se ze strany."Hmm... ale nad ničím nepřemýšlím" odpověděla jsemjí ale ona hned na to " já poznám když někdo přemýšlí takže mi nelži a odpověz mi po pravdě". " Tak dobře no přemýšlím nad tím jestli mám nebo nemám po škole jít s Cullenovými k nim domů" odpověděla jsem jí a ona hned nastavila svůj udivenej a překvapenej výraz v obličeji "cože s Cullenovými slyšela jsem správně , že jdeš ke Cullenovým domů?" "Ano slyšela si dobře a už mě prosím nech" odpověděla jsem a odnesla jsem tác z oběda a sedla jsem s k ní zpátky na tu chíli co tam,ještě dojídala svůj oběd."
Nakonec jsem se rozhodla že dneska půjdu rovnou cestou domů a nebudu se nikde zdržovat aby o mě rodiče neměli strach a nevolali mi laždejch pět minut ohledně toho jestli jsem v pořádku a tak podobně. Potřebovala jsem si totiž něco zjistit. Bylo mi totiž divny to že když mě Jasper chytl tak byl úplně ledový a v tváři byly všichni bledý a to se mi nezdálo jako kdybych už takový popis ppstavy někde četla ale nevěděla jsem kde a kdy to bylo.
Hned první co my notebook vyhledal byl upír a ten popis dokonale seděl na celou tu jeho bandu a i na samotnýho Kaspera úplně až do puntíku.Byla jsem doce dost v šoku a trochu i zmatená. Myslela jsem si z prvu že to nemůže být pravda že se mi to jenom zdálo. Spousta lidí by se v téhle situaci začali možná trochu bát ale ja jsem strach necítila spíš jak už jsem řekla jsem byla ze všeho zmatená a nechtěla jsem tomu ani trošičku z prvu věřit. Po chvilce přemýšlení jsem vypla notebook a šla si radši lehnout přeci jen už jsem byla unavená a potřeboval jsem si přes noc všechny ty myšlenky uspořádat v hlavě.
