Kamarádi [DOKONČENO]

Kamarádi-8.část

Je to 3.den co už je Janek ve Slunečné

Ráno u Týny
Probudím se v 8.Mám hodinu
času než přijde Janek.
Jako obvykle jdu do koupelny,
zalezu do sprchy.Opláchnu si
tělo vlažnou vodou. Vyčistím si
zuby,rozčešu si své dlouhé tmavé
vlasy a udělám z nich culík.
Nevýrazně nalíčím svůj obličej.
Na sebe si obléknu mé pracovní
kraťasy a šedé tílko.
Vyrážím do kuchyně.
Tam je profesor a Běta.
P,B(profesor a Běta):,,Dobré
ráno Týno."
T:,,Dobré ráno"
B:,,Co si dáš"
T:,,No hmm chleba se šunkou a
sýrem."
B:,,Dobře"
Běta mi připravila snídani.
T:,,Děkuju"
B:,,Čaj si dáš ?"
T:,,Jo ráda"
Přinesla konev s čajem a já jsem
si nalila do skleničky.
V klidu jsem posnídala.
T:,,Děkuju za snídani Běto."
B:,,Nemáš zač Týnko."
Usmála jsem se na ní.
T:,,Jdu ven."
B:,,Dobře"
P:,,Jdete čekat na Janka,že ?"
T:,,Ano." Usmála jsem se a
odešla před statek.
Sedla jsem si na lavičku a
čekala na něj.

Ráno u Janka
Probudím se v 7:45.Takže to
dneska stihnu včas.Jdu do
koupelny kde se na sebe kouknu
do zrcadla.Mám kruhy pod očima.
Moc jsem toho nenaspal,ale to
nevadí.Udělám si hygienu.Jdu
do kuchyně kde si připravím snídani.
Táta s Veronikou ještě spí.
Nasnídám se a vyrážím na statek.
Dneska jsem tam včas.

Je přesně 9 hodin a vidím přicházet
Janka.
T:,,Hele dneska včas jo ?"
J:,,Představ si že jo."
T:,,Jak si se vyspal ?"
J:,,No moc ne co ty ?"
T:,,Taky ne moc dobře."
J:,,Tak jdeme něco dělat ať
se probereme."
T:,,Jasně." ,,Zvířata už se na tebe
těší."
J:,,Ale ,zase si s nima rozmlouvala ?"
T:,,Samozřejmě"
Když jsme přišli ke koním,tak jim
Janek začal kydat.Já jsem všem
koním dala granule.Máme jich
celkem 10.Potom jsem pomohla
Jankovi s kydáním.Za hodinu a půl
bylo hotovo.
T:,,Neprojedeme se ?"
J:,,Rád,chybí mi to."
T:,,No ještě aby ne."Usmála jsem se.
Nasedlali jsme, já jsem si vzala hnědáka,který se jmenuje
Jurášek.Janek si nasedlal vraníka
jménem Vilík.Přesně tak jako za
starých časů,kdy jsme v této stejné
sestavě jezdili skoro každý den na
vyjížďky. Koně-
Vyjeli jsme do lesa,který je asi 5 minut
od statku.Najeli jsme na rovnou
cestu a začali jsme cválat.Když jsme
přešli do kroku,tak na mě Janek křikl.
J:,,Nepopsatelný pocit."
T:,,Jo,miluju to."
J:,,Tak moc mi tohle chybělo."
T:,,To ti věřím no."
Zbytek cesty jsme už nemluvili.
Už jsme byli skoro na statku když
se před námi objevil rybník.
T:,,Necháme vyplavit koně ?"
J:,,Můžeme."
Juráškovi a Vilíkovi jsme sundali
sedla.My sami jsme se svlékli
do spodního prádla,nasedli jsme
na koně a vjeli s nima do mělčiny.
Koně se namočili skoro celý,ale my
jsme měli mokré jenom nohy.
Když najednou.