Snake bites - snarry cz

ranní nevolnost

Z mého párhodinového spánku mě probudily kroky za dveřmi pokoje. Pomalu jsem ze sebe sundal deku, sednul si na kraj postele a promnul si oči. Po několika vteřinách marného zaostřování jsem slepě sebral své brýle z nočního stolku a nasadil si je.
Svůj pohled jsem upřel na Ronovu postel, která byla k mému překvapení prázdná. Ronald Weasley vzhůru dřív než já, absurdní představa, avšak pravdivá. 

Zvedl jsem se tedy z postele, urovnal polštář, ustlal postel a šel se převléct. Po cestě do Velké síně na snídani, jsem se snažil přijít na to, jestli měl Ron až takový hlad a už na mě dávno čeká ve Velké síni, nebo jestli je někde zalezlý s Levandulí. Druhá varianta mě opravdu děsila a tak jsem radši přidal do kroku a doufal, že ta první bude pravdivá.
Jakmile jsem minul rám dveří do Velké síně se moje oči upřely na naše běžné místo a s jedním výdechem horkého vzduchu jsem povolil ramena a usmál se na Rona, který se právě cpal nějakým pečivem. Drobky mu padaly od koutků úst jak moc se na mě usmíval a mával jak šílený.

„Nějaký šťastný, že mě vidíš, nebo že už si snědl všechny housky a na mě nic nezbylo," sedl jsem si ke stolu a natáhl se pro banán na druhé straně stolu.
„Oboje, ale," polkl vše co měl v puse a nahlas si oddechl „hlavně to, že jsi tu. Chci ti říct něco ohledně Levandule," při zmíněném jméně můj mozek automaticky vypnul a jen tak blbě jsem se na něj usmíval při tom, co jsem se snažil nepozvracet na svoji snídani. 
Netuším jestli to byla představa Rona a Levandule nebo nějaká obyčejná ranní nevolnost, každopádně jsem to nehodlal zjišťovat.

Po několika minutách neustálého pokyvování jsem ho uprostřed věty vyrušil „A proč jsi mě vlastně ráno nevzbudil?" položil jsem hrnek s čajem na stůl a znovu se na něj otočil.
„No, víš ona Levandule," a opět vypnuto. Detaily jeho odpovědi dál vážně slyšet nemusím.
„Kde je vůbec Hermiona?" zeptal se hned do mu došlo, že ho už nějakou chvíli neposlouchám. „Netuším, ale jak ji znám tak už je v knihovně nebo někde sedí s Ginny " mávl jsem rukou abych naznačil, že mě to nějak netrápí. „Hele já už pujdu,"zvedl jsem se od stolu a kouknul na Rona „ale jak vidím tebe tak ty tady asi ještě zůstaneš co?" musel jsem se pousmát a vydal jsem se směrem k Nebelvírské společenské místnosti. Naposledy jsem se otočil a viděl Rona jak na mě mává s nějakým kusem jídla v ruce. Nemůžu uvěřit, že se s tímhle bavím už šest let.

Jako první hodinu mám dnes lektvary. Sebral jsem tedy všechny potřebné věci z poličky a zvolna se vydal do sklepení. Ve sklepení máte vždycky největší šanci na to potkat kohokoli ze Zmijozelu a řekněme, že zrovna já mám štěstí na Malfoye. Není žádný boží den kdy mně ten jeho arogantní obličej nebije přímo do očí. 
V učebně Lektvarů jsem se usadil na svém běžném místě vedle Hermiony a vyčkával Ronův příchod. Po několika minutách čekání se otevřely dveře a k mému údivu v nich stál Snape místo Rona. Ronovi teď silně doporučuji se tu dnes neukazovat, ale jako na zavolanou z poza Snapeového ramena vykoukla zrzavá hlava s vyděšeným výrazem.
„Weasley, znovu pozdě. Ještě jednou se tato situace bude opakovat a přísahám, že proferosku McGonagallovou donutím aby vás  proměnila v lasici." upřel Snape svůj pohled na Rona a ten začal kmitat očima mezi mnou a Snapem. „Pan Potter vám nepomůže, tak se usaďte a opovažte se při hodině vyrušovat" zvedl ruku i skusem svého hábitu a nasměroval ji na místo hned vedle mě. Ron se procupital okolo Snapea a jako rychlostí světla se objevil vedle mě. Jediné co mě v tuto chvíli napadalo jako důvod proč přišel pozdě, byla Levandule. „Mám se ptát?" pozvedl jsem na něj obočí a upřel svůj pohled. „Ne" odpověděl udýchaným hlasem a zrakem se přesunul na Snapea.
„A pane Weasley?" otočil se Snape naším směrem. Jeho ruka se posunula ke koutku jeho rtů a začal ji prstem oprašovat. Pohled jsem přesunul na Rona, který na mě zmateně koukal a naznačil mu, že to myslí tak, že má lesk na koutku rtů.
Ron si začal zběsile koutek utírat a učebna se začala plnit tlumeným smíchem.
Na začátek dne to ujde...

Dámy, pánové a tvorové, děkuji že jste to dočetli až do konce.
Tato kniha je věnovaná mé drahé kamarádce Ali, která si ji vydupala (ne tak úplně, ale musí to znít dramatický), takže doufám, že neskončí mezi odpadem českého Wattpadu.