,,Tak se tady měj" Loučí se se mnou máma. Tátu jsem asi už týden neviděl, ale říkal, že se příjde rozloučit zítra ráno. Mamka mě obejmula a pak pomalu odešla k autobusové zastávce. Jsem rád, že jsem konečně už vypadnul pryč. Doopravdy mě nebavilo poslouchat den co den jak na sebe ti dva řvou a hádají se kvůli hovadinám. No a ještě bratr a sestra, kteří si usmysleli, že jim zůstanou viset celý život na krku. Doufám, že se mi zítra alespoň trochu změní život. Nová škola, pokoj, snad i přátelé. Některé znám již ze základky. Dole na vrátnici mi paní řekla, že moje dveře mají číslo 35. 29..31...33....35! Bingo. Klíče se stejným číslem vsunu do klíčové díry a odemču je. Není to nejhorší, mám jenom štěstí, že jsem tu sám. Dřevěná postel, malá kuchyňka (spíš kuchyňská linka s nádobím) a taky stolek se zeleným ubrusem, okna dřevěná. Jelikož škola začíná až zítra, mám čas si teď vybalit věci a odpočívat. No prostě nový školní rok
ČTEŠ
Citronová poleva
Teen FictionSebastián oči sjel na moje rty. Počkat, no sakra, on se mi vážně dívá na.... ,,Máš tu něco..." ,,Co tam mám?!" Začnu panikařit, přestanu dýchat, co se to děje? Jeho ruka setře kousek žluté polevy z mé brady: ,,už nic" odpověděl.
