část IV.

220 30 4
                                    

V salónku

(Annabeth vchází do salónku v doprovodu Kristine.)

Annabeth:          Omlouvám se drahý hrabě, že jste musel čekat a  za zbylé nepříjemnosti.

Ciel:                      To je v pořádku.Má drahá sestřenko.

Annabeth:          Co jiného se od tebe dalo čekat? Cieli.

Ciel:                      Annabeth... kam jsi se chtěla        dostat při mém příjezdu?

Annabeth:          Potřebovala jsem si provětrat hlavu.

                               Kristine...

Kristine:              Ano, mladá paní?

Annabeth:          Prosím, jdi přichystat oběd.

Ciel:                      Sebastiane!

Sebastian:          Ano, pane?

Ciel:                      Jdi jí pomoct.

Kristine:              Já nepotřebuji gardedámu.            Promiňte hrabě, ale zvládnu to sama.

Sebastian:          Ale i přesto půjdu s vámi.

Kristine:              Jak chcete. (výhružně) Ale do kuchyně mi nevkročíte.

Sebastian:          Dobře, máme dohodu.

(Kristine se otočí k odchodu, ale Sebastian je ještě u Ciela, ten mu šeptá do ucha.)

Ciel:                      Zjisti, co je zač.

Sebastian:          Ano, můj pane.

(Kristine se otočí zpět na Sebastiana.)

Kristine:              Tak jdeš, nebo ne?

Sebastian:          (prekvapeně, ale klidně) Jistě, že jdu.

(Odchází a zůstává tam jen Annaveth a Ciel.)

 

 

V kuchyni

Kristine vyhrožuje Sebastianovi a ten si hraje na neviňátko.)

Kristine:              Vkročíš sem a jsi mrtvý.

Sebastian:          To nemám v plánu. (usmál se a zvedl ruce vzhůru.)

Allen:                   DUŠEné vepřové kotletky budou za chvíli.

Kristine:              Kando.

Kanda:                 Ano, Kristine.

Kristine:              Je připravená jídelna?

Kanda:                 Ano. Připravil jsem malý stůl.

Sebastian:          (nechápavě) Malý stůl?

Kristine:           Ano. Kando jdi upozornit lady Annabeth a našeho hosta, popros je, aby se přesunuli do jídelny.

Lenalee:              Kristine, obloha je hotová.

Kristine:              Dobře. VŠICHNI VEN!

Všichni vyšli ven a Sebastian je zvědaví.)

Sebastian:          Co tam teď bude dělat?

Allen:                   Nevím, ale něco sháněla dost dlouho. Něco pro hrabě.

Sebastian:          Má to úžasné aroma.

Allen, Lenalee:    (sborově) Jaké aroma?

Sebastian:          Vy to necítíte?

Lenalee:              Ne.

(Kristine kěičí přes dveře.)

Kristine:              Sebastiane, prosím pojďte dovnitř.

Sebastian:          A nebudu mrtvý, když tam vkročím?

Kristine:              (zlostně) NE!

Sebastian:          Jdu dovnitř.

(Sebastian vsoupil dovnitř, hned jak za sebou zavřel dveře, zůstal stát v úžasu.)

Kristine:              Nestůj tam jak hňup a pojď to ochutnat.

Sebastian:          To nemůžu. ( vykoktal ze sebe.)

Kristine:              Proč ne? Jsi snad démon?

(Sebastiana tahle otázka zaskočila, ale zachoval klid.)

Sebastian:          Proč si to myslíš?

Kristine:              Jen démoni nejí, nespí.

Sebastia:             Jak to můžeš vědět? Jsi snad démon?

Kristine:              A kdyby ano, tak mi řekneš pravdu, otom kdo ve skutečnosti jsi?

Sebastian:          Platí. Ruku na to?

Kristine:              Ano.

(Podali si ruce a ukázali kontrakty.)

Kristine:              (výtězoslavně) Věděla jsem to.

Sebastian:          Proč jsi chtěla, abych to ochutnal?

Kristine:              Prosím, jen to zkus. Určitě cítíš to úžasné aroma.

Sebastian:          Proč to necítil Allen s Lenalee?

Kristine:              Kdyby jsito ochutnal, tak pochopíš.

(Sebastian již nic nenamítal a ochutnal to.)

Kristine:              Tak co? Bude to tvému demonímu pánovi chutnat?

Sebastian:          A jak víš zas tohle?

(Kristine se podívala na hodiny.)

Kristine:              Vyřešíme to potom.Teď musíme servirovat oběd. (prohodila jakoby nic) Nesmíš svému pánovi říct, kdo jsem.

Sebastian:          Jistě, vše mu řeknu, až to bude vyřešené.

Kristine:              O tom pochybuji.

Ďekuji za votes. Doufám, že vás ten začátek nenudí. xD


Kuroshitsuji- scénář xDKde žijí příběhy. Začni objevovat