Pirát v čase (ČESKÝ PŘEKLAD)

1

Na začátek bych Vám všem chtěla říct, že tento příběh pouze překládám a nezasahuji do děje. Budu se snažit přidávat kapitoly co nejčastěji, ale občas se stane, že nebudu mít dostatek času na to překládát, takže se předem omlouvám. Možná Vás příběh nezaujme hned na začátku, ale zkuste mu dát šanci, je velice pěkně napsaný.

Ze severu vál jemný, ale chladný vánek, hladil mi obličej a probudil mé smysly. S tím přišla jemná chuť mořské soli. Dlouhé závěje jemných hnědých vlasů za mnou vlály, když je vítr vrátil zpět na můj krk a ramena.

Slunce začalo zapadat, obracelo oranžovou oblohu a vrhalo zlaté světlo přes vodu. Na vzdáleném horizontu se hromadily temné mraky, ale já jsem ještě trochu přemýšlela. Byli bychom zakotveni v době, kdy se vynořili.

Zvuk vln, jemně padajících po stranách lodi, mě uklidnil, připomínal mi den, kdy mě sem otec přivedl.

Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se při té vzpomínce. Můj otec se už neplavil léta, ne od té doby, co jsme ztratili strýce Paula, takže jediná šance kterou jsem měla, abych byla na oceánu, byla, když se moji přátelé rozhodli udělat toto směšnou párty.

Odvrátila jsem se od zábradlí, abych čelila ostatním cestujícím. Nelze popřít, že byli opilí. Vždycky byli opilí.

"Jsme svobodní!" Vykřikla Emily s radostí. Měla na sobě jen skromné, zářivě růžové plavky a v současné době byla zavěšená na holém bicepsu Jacoba Coxe. Oba byli neuvěřitelně opálení, v což já jsem nemohla nikdy doufat. Nikdy nezáleželo na tom, kolik času jsem strávila na slunci. Buď se mírně spálím nebo si udržuji mírně bledou pleť.

"Věříš tomu Elizabeth?" Jacob se šťastně zazubil, když se na mě podíval: ,,Vlastně jsme odpromovali!"

"Jo to jsme udělali," usmála jsem se na opilého idiota, který seděl přede mnou.

Široce se zašklebil a zvedl svůj červený kelímek vysoko do vzduchu, téměř vylil jantarovou tekutinu uvnitř. Zkopírovala jsem jeho pohyb, ale na rozdíl od něj jsem si nápoj nepřenesla zpátky na rty.

Nepila jsem. Odmítla jsem to. Moji přátelé to, ale bohužel těžce akceptovali. Bez ohledu na to, kolikrát jsem jejich alkohol odmítla, vždy mi do rukou strčili kelímek. Před časem jsem se dozvěděla, že kdybych to přijala a nesla okolo nich, zabránilo by to nabídkám, i kdybych to nepila.

S povzdechem jsem kroužila jantarovou tekutinou kolem mého kelímku, než jsem se ohlédla zpět na druhou stranu lodi. Trochu mě pobavilo, když jsem našla Dannyho, kapitána a hostitele večírku v jednom, téměř spícího za volantem. Přestože jsme byli ukotveni, byl příliš zatvrzelý, aby pochopil, že se nemusí držet za volantem, a místo toho nás dál vedl žádným skutečným směrem, jeho oční víčka klesala v opité únavě.

Pokrčila jsem rameny, sklouzla jsem pod plachty a vyskočila na nohy, až jsem se ocitla před ním. Zamávala jsem rukou před jeho tváří, ale on nereagoval.

,,Danny," zakřičela jsem, zatímco jsem sevřela prsty před obličejem. Zasténal, když na mě zmateně zamžoural.

"Co?" zeptal se, zvedl hlavu a narovnal páteř.

Když jsem mluvila, promnul si obličej: "Jsi opilý."

,,Ne, nejsem opilý," vykřikl slabě a trochu sklouzl na židli. Zamrkal na mě na několik vteřin intenzivního soustředění, než vybuchl v extatickém úšklebku: ,,Hej, Elizabeth je tady!"

Podrážděně jsem vzdychla očima a pomalu jsem je nechala najít cestu zpět k obzoru. Temnou bouři osvětlil blesk, která se pomalu přibližovala.

Danny opožděně následoval můj pohled, než nadšeně spěchal k zábradlí. Sledovala jsem ho za sebou a ujistila se, že náhodou nespadl do rozvířené vody tam dole.

Když jsem se postavila vedle něj, jeho hlas zněl hrozivě. Zamračil se, když upřeně hleděl na temné mraky, ,,Blíží se bouřka." Spěchal zpět za volant a já ho znovu následovala.

Obrátil se k Jacobovi a Alekovi a nadšeně na ně křičel: ,,Vytáhněte kotvu, chlapci! Musíme chytit nějaký vlny!"

Muži se neochotně přesunuli, aby se řídili rozkazy. Jakmile byla kotva nahoře, otočil Danny volant a ukázal směr bouře. Když se plachty chytili, loď se naklonila kupředu. Danny vydal triumfální hukot a já jsem sevřela nejbližší objekt pro podporu.

Vítr se teď řítil rychleji a vytvářel velký hluk, když mi létal kolem uší. Slaná oceánská voda vystříkla po stranách lodi a skryla nás jemnou mlhou.

"Co to děláš?" Zeptala jsem se Dannyho a zvedla hlas, aby mě slyšel přes vítr.

"Bavím se," zamumlal a zbytečně se přitiskl k mému obličeji. Odtáhla jsem se zpět, když mučivý zápach chlastu z jeho dechu napadaly mé smysly. "Měla bys to taky někdy zkusit."

Nejistě jsem zvedla obočí, když se otočil zpět ke zbytku svých cestujících. "Všemohoucí chlapci a dívky," zvedl svůj nápoj, když se k nim obrátil, trochu se kymácel, "Tady na čtyři roky našeho bláznivého života! Na oslavu naší promoce, Vás vezmu na cestu vašeho života. Na vaše nápoje a nepadejte přes palubu!"

Jejich odpovědí byla řada ohlasu a zvednutých nápojů. Na druhou stranu jsem obezřetně sledovala horizont. Blesky se stávaly stále častějšími, a když jsme se blížili, slyšela jsem bouřkové hromy.

,, Možná to není dobrý nápad," pokusila jsem se s ním rozmlouvat.

,,Shhhhhhhhhhh," odpověděl, naklonil se a snažil se mě umlčet prstem na mých rtech, "Musíš se naučit relaxovat. Je to večírek, Liz. Bav se!"

Unaveně jsem se otočila zpět ke stále rostoucímu množství černých bouřkových mraků. I ti nejlepší námořníci měli problémy, když se snažili plavit bouří. Ze zkušenosti jsem věděla, že Danny je dobrý námořník, ale teď by nedokázal jít rovně po čáře, kdybych ho o to požádala.

Bývala jsem schopna plavit se na lodi, ale tehdy jsem byla mladší a pod vedením svého otce. Mohla bych se plavit za dobrého počasí, ale kdyby se věci obrátily k nejhoršímu, věděla jsem fakt, a to ten že jsem neuměla plachtit v bouři.

Tak první kapitola za námi. Trochu delší, má přes 870 slov, dala mi trochu zabrat. Už se těšíte na další kapitolu a jak to bude pokračovat?