Jako každé ráno. Jsem se konečně odhodlala vstát a upravit se nějakým způsobem do školy. Po asi 20 ti minutách jsem byla rozhodnutá vyjít na autobusovou zastávku která je asi 5 minut od mého domu,jelikož jsem přišla dřív zapálila jsem si cigaretu a čekala než autobus přijede. Čekala jsem asi 10 minut,byla zima a já se málo oblíkla. ..
Hurá! Už přijel. Nastoupila jsem do autobusu a semnou ještě asi 4 lidi. Tohle je první zastávka tady u nás..autobus jen na další zastávku kde nastupovala hromada lidí co jedou do práce a do školy. Měla jsem sluchátka a moc jsem lidi nevnímala. Jenže když jsem zvedla hlavu kolem mě prošel nejspíš bůh..koukala jsem na něj. Ale byla to chvilka..
Bydlela jsem v týhle vesnici chvilku a neznala jsem tady odsud nikoho,jen pár lidí se kterými jsem se scházela. O další dvě zastávky jsem vystupovala a přemýšlela jsem jestli toho kluka ještě někdy uvidím. Šla jsem do školy a den probíhal docela normálně.....
"Hej,seš v pohodě? Celej den nemluvíš" křikla na mně moje nejlepší kamarádka Ali "em,jo jen mi není moc dobře". Lhala jsem,samozřejmě.. "Dobře,už je konec tak,jdem domů ne?" odpověděla a usmála se,jen jsem přikývla.
Pak jsem jela zase domů ale cestou zpátky ten kluk už nejel,doufala jsem že ho ráno zase uvidím. Udělala jsem si úkoly,šla se osprchovat a šla jsem si lehnou,páni..vážně mi nebylo moc dobře!
Druhý den ráno jsem zase měla problémy se vstáváním. Když jsem vstala namířila jsem si to rovnou do koupelny kde jsem si vyžehlila vlasy,umyla jsem se a namalovala. Pak jsem si naházela věci do školní tašky a šla jsem na autobus. Věřila jsem že ho zase uvidím! A ano,zase nastupoval do autobusu. A tentokrát si mě všiml a usmál se,byl to ten nejrkásnější úsměv na světě a v tu chvíli jsem myslela že se propadnu do země. Došlo mi že tu asi bydlí taky...
Po škole jsem zapla facebook a měla jsem tam jednu žádost o přátelství, "ježis kdo to zas je.." řekla jsem si a žádost otevřela byl to nějaký David. Po dlouhém rozmýšlení jsem to potvrdila a zamířila na jeho fotky "DOPRDELE TO JE ON!" zaječela jsem na celý barák, byl to TEN kluk z autobusu a zrovna mně si přidal a našel mně? Je minimálně o 4 roky starší! Pomyslela jsem si..
Po asi dvou hodinách mi napsal
Dave : "ahoj :)"
Nella : "ahoj,prosímtě,kde jsi ke mě přišel?"
Dave : "vždycky když je tu někdo novej,najdu si ho :P"
Nella : "haha :D koukala jsem po tobě v autobusu každý ráno :)"
Dave : "já po tobě taky,bál jsem se že nejsi odtud"
Nella : ":),jsem tu krátce"
Dave : "někdy můžem někam zajít"
Bože můj,byla jsem v sedmém nebi!
Ještě večer mi psal...
Dave : "nechceš zítra hodit do školy?"
Nella : "ty máš auto? a proč jezdíš busem :D"
Dave : "měl jsem ho rozbitý,myslim že brzdy,už je v cajku,hodím tě,chceš?"
Nella : "jasně,ráda :)"
Dave : "dej mi číslo,ráno zavolám a vyzvednu tě"
Dala jsem mu číslo a těšila se na ráno. Šla jsem si udělat něco k jídlu,ale mamka mě zastavila, "máš nějakej blaženej úsměv holčičko,nějaký chlapec?" zasmála se, "né mami! udělej mi něco k jídlu prosím" žadonila jsem a ona mi udělala výborný salát! Najedla jsem se a šla do sprchy a pak hned spát! Říkala jsem si ještě před spaním že musím vypadat dobře!
Ráno jsem vyskočila z postele a šla do koupelny,vyžehlila jsem si vlasy,umyla se a namalovala jako každé ráno, pak jsem si to namířila ke skříni a vzala jsem si uplé černé jeansy,upnuté bílé triko a přes něj takové sáčko. Vzala jsem si školní tašku a hodila jí do chodby a čekala na hovor, najednou mi zazvonil mobil, "em,haló?" zakvíkla jsem "no,čau! tady David,už vim kde bydlíš a jsem před barákem" řekl a opravdu,před barákem stála stříbrná nejnovější oktávka s úžasnýma černýma kolama! Miluju auta! Obula jsem se a šla k autu. "Ahoj,sluší ti to"
řekl a sladce se usmál, "ahoj,děkuji,i tobě," pak se znova usmál a jeli jsme,povídali jsme si o tom kam chodíme na školy a o kamarádech. Po asi 15ti minutách mě vyhodil před školou. Zastavil a dal mi ruku na stehno, "za tohle od tebe budu něco potřebovat" řekl a ze mě jen vypadlo "kdy a co?", "co takhle dneska večer u mě doma? a co to je,to uvidíš" a zase se nádherné usmál..pro tenhle úsměv bych udělala cokoliv! "No dobře,pak mi napiš adresu a v 7 tam budu,musim letět,ahoj!" křikla jsem a už jsem mizela na školním pozemku.....
TAKŽEE. Nová povídka a doufám že tahle bude mít víc votes a reads! Díky všem co si jí přečtou. :))))
