Řežu tvé jméno do stromu,
Své srdce nedám už nikomu,
Tak tesknoucí srdce po tobě,
Se tak těžko daruje.
Uplakané oči co dívájí se na svět,
Co zmatou tě tak že nenajdeš cestu na zpět,
Ta nevinná duše co skrývá se v nich,
Ten zvláštní pocit co jde pouze z ní.
Pod tím čemu ty říkáš stesk,
Uvnitř toho čemu ty říkáš pláč,
Z uvědomění náhle je blesk,
Najednou víš co osud ti vzal.
Ztráta toho čemu ty jsi říkala potíž,
Odešel jsem odešla jsi,
Nemáš mě teď poblíž,
Uprostřed cesty, mě stát nechala jsi.
